SOUBORY


Všechny zde uvedené informace jsou zkrácenými citacemi hesel z Českého hudebního slovníku, není-li uvedeno jinak.

Akademické pěvecké sdružení Moravan Brno

zahájení činnosti: 1931, Brno

Pěvecké sdružení katolických akademiků Moravan; Akademické pěvecké sdružení Moravan Domu kultury a osvěty města Brna; APS Moravan, mužský pěvecký sbor.
Pěvecký sbor vznikl na brněnských Sušilových kolejích z iniciativy Josefa Veselky. Už ve třicátých letech se stal uznávaným pěveckým sborem. Prvním sbormistrem se stal Josef Veselka (student filologie, filosofie a hudební vědy). První zahraniční zájezd absolvoval Moravan 26. června 1938 do Jugoslávie (Lublaň). Do druhé světové války podnikl 43 vystoupení ve 25 městech a 14krát vystoupil v rozhlase. V letech 1931–39 provedl v premiéře skladby Josefa Blatného, Zdeňka Blažka, Antonína Dyka, Josefa Bohuslava Foerstera a Karla Konvalinky. Některé z nich byly přímo sboru dedikovány. Někteří členové byli deportováni do koncentračních táborů.
Moravan obnovil činnost po válce jako sbor katolických akademiků v počtu 71 členů. První koncert uskutečnil 17. listopadu 1945 (Mezinárodní sjezd studentstva v Praze, Smetanova síň). Během prvních deseti let po válce se opět dostal na špičkovou úroveň. V roce 1947 absolvoval koncertní zájezd do Vídně. V Praze uskutečnil koncert k devadesátým narozeninám Josefa Bohuslava Foerstra, kterého jmenoval svým prvním čestným členem (3. prosince 1949). Druhým čestným členem se stal skladatel Václav Kálík (18. listopadu 1951). V roce 1951 nastudoval sbor Glagolskou mši Leoše JanáčkaVachovým sborem moravských učitelek pod vedením Břetislava Bakaly. Dále spolupracoval s Filharmonickým sborem Besedy brněnskéStátní filharmonií Brno. V letech 1945–55 uskutečnil 320 vystoupení, z toho 257 veřejných koncertů (z nich 26 kantátových), 55 natáčení v rozhlase a 226 příležitostných vystoupení. Pro rozhlas v Brně, Praze, Bratislavě a ve Vídni natočil 172 skladeb. V roce 1954 nastudoval kantáty Leoše Janáčka Na Soláni ČartákAmarus, dále Kantor Halfar, 70000Maryčka Magdónova. Na festivalu Pražské jaro poprvé koncertoval v roce 1957 (nádvoří Šternberského paláce).
V padesátých letech změnil Moravan z politických důvodů název na Akademické pěvecké sdružení Moravan Domu kultury a osvěty města Brna. Svůj dnešní název získal po roce 1989. Od roku 1955 působil jako asistent Josefa Veselky Jan Řezníček. Obohatil repertoár o kantáty Bohuslava Martinů, duchovní díla, další skladby Leoše Janáčka, Josefa Bohuslava Foerstra a soudobé skladatele. Natočil se sborem dvě gramofonové desky a vytvořil deset nahrávek pro brněnský rozhlas. Čestnými členy se stali Vilém Steinman (31. října 1955) a Adolf Konvička (místopředseda sboru, 18. 10. 1970). V osmdesátých letech sbor postupně omezoval koncertní činnost. Jan Řezníček nabídl spolupráci Antonínu Veselkovi (synovec Josefa Veselky). V letech 1945–80 provedl Moravan mnoho soudobých děl v premiéře; řada autorů své skladby sboru dedikovala.
Josef Veselka naposledy řídil pěvecký sbor u příležitosti svých osmdesátých narozenin a v roce 1992 zemřel. Se sborem nastudoval díla od gregoriánského chorálu po skladby 20. století. Prosazoval dílo Leoše Janáčka a průkopnicky začal studovat renesanční polyfonii. V roce 1993 zemřel Jan Řezníček a Moravan pozastavil svou činnost. Naplno ji obnovil v roce 1996 příchodem sbormistra Oldřicha Severy, jehož vrcholem byla účast na soutěži Giovanniho Pierluigiho di Palestriny v Římě (1998). Jeden rok externě spolupracoval s Moravanem Alexandr Vacek (1996). V roce 2000 zemřel Oldřich Severa a na jeho místo nastoupil Tomáš Ibrmajer, který navázal na sborové tradice. Obnovil sborová soustředění, jarní a předvánoční koncerty. Moravan získal dvě stříbrná pásma v Olomouci (Svátky písní 2003) a na Trnavských sborových dnech (2005). Po politických změnách uskutečnil zájezdy do Itálie a Vatikánu (1998) a Stuttgartu (2005). Od roku 2005 Moravan spolupracoval s německým sborem Schwaben-Bräu Singchor (Stuttgart), Brněnským akademickým sborem a Chrámovým sborem při kostele sv. Jakuba v Brně. Pravidelně spolupracuje s Filharmonií Brno, organizuje benefiční koncerty a účastní se koncertů po celé České republice. V roce 2010 nastoupila do Moravanu jako druhá sbormistryně Veronika Hromková, která se stala v září 2012 uměleckou vedoucí.


Chlubnovi provedli díla:

• Hornická balada, op. 72
 ▸ 17. 11. 1950 – Brno, rozhlas
 ▸ 27. 9. 1953 – Brno
 ▸ 4. 12. 1955 – Praha, Smetanova síň Obecního domu
 ▸ 7. 12. 1958 – Brno, Stadion
 ▸ 3. 4. 1960 – Brno
• Žňová z cyklu Z tej naší dědiny, op. 79a
 ▸ 27. 9. 1953 – první provedení, Brno
• Dělnická balada, op. 80
 ▸ 17. 12. 1965 – Brno, rozhlas

Chlubnovi natočili díla:

• Hornická balada, op. 72
 ▸ 2. 12. 1963 – Supraphon VT 1217-2
 ▸ 13. 3. 1983 – Supraphon VT 0664-2

FSBB. Zdroj: Filharmonický spolek Beseda brněnská v letech 1911–1930. V Brně: Filharmonický spolek Besedy brněnské, 1931, s. IIa

Beseda brněnská

zahájení činnosti: 1861

Brněnský zpěvácký spolek Beseda Brněnská; Filharmonický spolek Beseda brněnská; Filharmonický sbor Beseda brněnská; Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská, pěvecký a hudební spolek.
Roku 1920 převzal funkci sbormistra a dirigenta Besedy brněnské mladý dirigent, klavírista a skladatel Jaroslav Kvapil (do roku 1946). Státní podpora československé kultuře v meziválečné éře poskytla dirigentovi a celému spolku příznivé podmínky k rozvoji. Kvapil soustředil svou energii k provozování velkých kantátových a oratorních skladeb. Z repertoáru sboru úplně odpadly kompozice a cappella, v jejichž interpretaci nebyla Beseda brněnská svou úrovní schopna konkurovat tehdejším mužským a ženským učitelským sdružením. Při provozování vokálně orchestrálního repertoáru Beseda brněnská spolupracovala s nově utvořeným orchestrem Národního divadla v Brně, později od 40. let s orchestrem brněnského rozhlasu. Vznikem těchto orchestrálních těles odpadla spolku také péče o organizaci symfonických orchestrálních koncertů. V pilné činnosti naopak pokračoval komorní odbor Besedy brněnské pořádáním koncertů komorní hudby. Ročně pořádal spolek vždy 4 řádné koncerty s vokálním programem a řadu abonentních koncertů komorních. K omezení počtu koncertů došlo zejména po roce 1942 v souvislosti se ztíženými hospodářskými a organizačními podmínkami během německé okupace.
Jaroslav Kvapil položil důraz zejména na moderní českou kantátovou produkci. Během Kvapilova působení Beseda brněnská premiérovala řadu původních českých vokálně instrumentálních kompozic.
Od ledna 1951 nastoupil na místo sbormistra Besedy brněnské dirigent Zbyněk Mrkos, který v této funkci působil do roku 1966. V době Mrkosovy sbormistrovské činnosti rozvinula Beseda brněnská spolupráci s nově vzniklým Symfonickým orchestrem kraje brněnského (od jara 1951), k jehož závodnímu klubu byla posléze úmluvou z 15. února 1952 přičleněna. Poslední samostatný koncert Beseda brněnská uspořádala 10. května 1951. Dosavadní spolek oficiálně zanikl 6. května 1952.


Chlubnovi provedli díla:

• Šumařovo dítě, op. 14
 ▸ 7. 12. 1924 – první provedení, Brno, Městské divadlo
• Aleluja, op. 58
 ▸ 7. 3. 1946 – první provedení, Brno, Stadion
• Je krásná země má, op. 85
 ▸ 12. 6. 1956 – první provedení, Brno
 ▸ 19. 1. 1957 – Brno, rozhlas
 ▸ 13. 7. 1957 – Brno, rozhlas
• Ve jménu života, op. 94
 ▸ 1. 12. 1960 – Brno, Stadion

Chlubna jim dedikoval díla:

• Šumařovo dítě, op. 14
• Ve jménu života, op. 94

Brněnské dechové kvinteto. Zdroj: PŘIKRYLOVÁ, Radana. Moravská dechová kvinteta. Brno: JAMU, 2017. Bakalářská práce, s. 29

Brněnské dechové kvinteto

zahájení činnosti: 1951

Komorní sdružení.
Vzniklo z posluchačů JAMU – členů tehdejšího Symfonického orchestru kraje Brněnského (sloučeného od 1956 ve Státní filharmonii). Původní složení: flétna Arnošt Bourek, hoboj Sláva Kůs, klarinet Alois Veselý, lesní roh Arnošt Charvát, fagot Jaroslav Hýl doznalo změnu u flétny, kde Bourka zastoupil dr. Hynek Kašlík (1958) a u lesního rohu, kde po Charvátovi nastoupil František Šolc (krátce 1955) a trvale František Psota. Sdružení koncertuje doma i v zahraničí a bylo vyznamenáno cenou v Mezinárodní umělecké soutěžiSvětového festivalu mládeže ve Varšavě (1955). Vyniká čistotou ladění, technickou pohotovostí, slohovostí a zdravou hudebností podání.


Chlubnovi provedli díla:

• Serenáda pro dechové kvinteto, op. 63
 ▸ 3. 2. 1958 – Brno, Besední dům
 ▸ 19. 2. 1969 – Brno, sál konservatoře

Brněnský dětský sbor

zahájení činnosti:

Pěvecký sbor.


Chlubnovi provedli díla:

• bajka z op. 74b
 ▸ 19. 6. 1956 – Praha, Dům umělců
• Hrdina z op. 74c
 ▸ 19. 6. 1956 – Praha, Dům umělců

BROLN

zahájení činnosti: 1952

Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů, hudební těleso.
BROLN byl založen na půdě brněnského rozhlasu za účelem uvedení lidové písně a lidové instrumentální hudby z oblasti Čech, Moravy a Slovenska jak do rozhlasových a televizních programů, tak na koncertní pódia doma i v zahraničí. Sílící potřebu po profesionální interpretaci folkloru tak, jak to bylo běžné u jiných žánrů, využil zakladatel tělesa Jaroslav Jurášek, který navázal na práci starších brněnských souborů, zejména na kapelu Slováckého krúžku, kapelu Valašského krúžku a Frolkův soubor. Společně s ním se o založení orchestru zasloužil i Josef Berg, jenž pro soubor napsal nesčetné množství úprav i vlastních skladeb. BROLN se inspiroval zvukem znásobeného obsazení cimbálové muziky po vzoru Barbu Lautaru z Rumunska či Státního orchestru lidové hudby z Maďarska. Repertoár zpočátku tvořily především písně z jihomoravského regionu, samozřejmostí bylo zařazení české a slovenské lidové písně nebo zahraničního folkloru. Později byl velký důraz kladen také na repertoár moravských folklorních oblastí jako Brněnska, Hané, Horňácka, Lašska, hanáckého Slovácka či Kyjovska. Repertoár a zvuk orchestru se částečně proměňoval vlivem dramaturgů a uměleckých vedoucích, kteří často zařazovali i charakteristické lidové nástroje (dudy, píšťaly, grumle, skřipky, vozembouch, tárogató a další). Současně s co nejvěrnější interpretací a popularizací folkloru BROLN přejímal myšlenky významných skladatelů artificiální hudby, jako například Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Vítězslava Nováka nebo Bély Bartóka.
Prvním uměleckým vedoucím tělesa se stal zakladatel Jaroslav Jurášek, prvními dirigenty byli Alois Fiala a Emanuel Kuksa, častým hostem byl také Jaromír Dadák. Ke spolupráci byli zváni sóloví zpěváci, instrumentalisté i hudecké skupiny a sbory z nejrůznějších oblastí. Mezi první sólisty patřili Dušan Holý se svým bratrem Lubošem Holým z Horňácka, z Podluží Božena Šebetovská a Jožka Severin nebo Jarmila Šuláková a Jiřina Mikulenková z Valašska. V celostátní soutěži o přednes lidové písně orchestr objevil Věru Příkazskou a Milana Križa ze Slovenska. Od roku 1954 BROLN spolupracoval s členem brněnské opery Václavem Halířem, jenž se souborem zpíval lidové písně z oblasti Hané. V témže roce za cimbál orchestru usedl virtuos Jan Gašpar Hrisko. Od roku 1955 působil v orchestru Bohdan Warchal (ten založil tradici primášů). Toho na postu primáše nahradil Zdeněk Nečesánek a později Bohumil Smejkal.
Nejdůležitějším působištěm tělesa bylo zpočátku hlavně rozhlasové studio. Na celostátních okruzích se pravidelně prezentoval v pořadu Na pěknú notečku. Uskutečnily se i první zahraniční zájezdy, například do Polska na 5. světový festival mládeže a studentstva v roce 1955 a do Walesu na folkloristický festival Llangollen roku 1958. Od přelomu 50. a 60. let se účasti na tuzemských přehlídkách a výjezdy do zahraničí staly téměř rutinní záležitostí. V roce 1959 se konalo velké asijské turné (Vietnam, Čína, Korea, Mongolsko) a o dva roky později byl souboru umožněn zájezd do Sovětského svazu a na Kubu. Zároveň se v témže roce BROLN účastnil folkloristických slavností v Tvrdonicích a na Pražském jaru. V následujících letech se orchestr dále prezentoval v Nizozemsku (1962), Senegalu (1963), Belgii (1966), Bulharsku, Rumunsku (1968), Japonsku (1970), Spojených státech amerických a Kanadě (1971).
Tehdy se okruh sólových zpěváků rozšířil o Jožku Černého, Lubomíra Málka, Martina Hrbáče, Máriu Mačoškovou či Vlastu Grycovou. V roce 1973 převzal po Bohumilu Smejkalovi post primáše Jindřich Hovorka. Pokračovala také externí spolupráce s autory hudebních úprav, kromě již zmíněných to byli například Osvald Chlubna, Miloslav Ištvan, Jaroslav Jakubíček, Jaromír Nečas, Miloš Štědroň, Radoslav Zapletal a desítky dalších upravovatelů. Později se BROLN začal hojně prezentovat na LP a CD, kterých od roku 1971 vydal přes 40. Od roku 1978 soubor každoročně vystupoval v roli hostitele a doprovodného orchestru na soutěžní přehlídce dětských lidových zpěváků s názvem Děti a píseň. BROLN byl v říjnu 1993 Českým rozhlasem zrušen a od roku 1998 působil jako obecně prospěšná společnost.
V dubnu 2006 byla však jeho činnost jako rozhlasového tělesa s přispěním Václava Kasíka a Růženy Kučerové znovu obnovena a na postu primáše opět stanul Jindřich Hovorka. Toho však po smrti v roce 2007 vystřídal František Černý, později také dramaturg a umělecký vedoucí tělesa. Vedle již zavedených sólistů s BROLN navázala spolupráci střední (Ludmila Malhocká, Aleš Smutný, Magdaléna Múčková, Karel Rajmic) a nejmladší generace zpěváků (Klára Obručová, Kamila Šošovičková, Klára Blažková, Michal Marhold). Přestože soubor musel na sklonku roku 2012 z rozhlasu opět odejít, jeho spolupráce s rozhlasem zcela neskončila a intenzivní umělecká činnost může pokračovat. V roce 2014 opětovně navázal spolupráci s přehlídkou dětských zpěváků. V současnosti se BROLN zabývá převážně koncertní činností, primášem a uměleckým vedoucím je od ledna 2016 Petr Varmuža, nejvýznamnějším současným autorem hudebních úprav je člen orchestru kontrabasista Pavel Trkan.


Chlubnovi provedli díla:

• Zbojnická rapsodie
 ▸ 2. 5. 1954 – Brno, Janáčkovo divadlo Na hradbách

Česká filharmonie

zahájení činnosti: 1896

Po četných vnitřních sporech, namířených proti „režimu páně Čelanského“, vstoupil 30. října 1918 po prvé k dirigentskému pultu Václav Talich. V únoru 1919 byl Talich jmenován dirigentem České filharmonie, v září téhož roku šéfdirigentem, jímž zůstal až do svého rozhodnutí věnovat se převážně funkci šéfa opery Národního divadla v roce 1941. V průběhu 22 let vytvořil Talich z České filharmonie těleso, jež se ctí obstálo i v zahraniční konkurenci. Od roku 1925 přinášela filharmonii podstatný příjem spolupráce s Československým rozhlasem (tehdy Radiojournal); ten stačil k pokrytí nejnutnějších výdajů. Talichova dramaturgie upřednostňovala českou soudobou tvorbu (uvedl díla Jaroslava Křičky, Rudolfa Karla, Otakara Jeremiáše, Ladislava Vycpálka, Otakara Ostrčila, Bohuslava Martinů, Emila Axmana, Pavla Bořkovce a dalších). V letech 1924 a 1925 vystoupila Česká filharmonie v rámci programu festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu. Četné programy řídili hosté – přední světoví dirigenti, které Talich zval. Ostatní koncerty řídili František Stupka, Karel Boleslav Jirák, Karel Šejna, Václav Smetáček, Karel Ančerl, Rafael Kubelík.


Chlubnovi provedli díla:

• Tiché usmíření, op. 10
 ▸ 23. 10. 1921 – Praha, Smetanova síň Obecního domu
• Píseň mé touhy, op. 15
 ▸ 21. 2. 1926 – Praha, Smetanova síň Obecního domu
• Komorní symfonietta, op. 17
 ▸ 19. 3. 1930 – Praha, Smetanova síň Obecního domu
• Dvě balady, op. 20
 ▸ 18. 10. 1930 – Praha, Smetanova síň Obecního domu
• Brněnské kašny a fontány, op. 86
 ▸ 8. 1. 1959 – Praha, Smetanova síň Obecního domu

Československé kvarteto

zahájení činnosti: 1928, Praha

Komorní soubor. Původně Peškovo kvarteto (do 1945).
Vzniklo roku 1928 z posluchačů pražské konservatoře a mistrovské školy Ladislava Zelenky. Hrálo v obsazení Josef Peška, Josef Zámečník, Jaroslav Svoboda, Jaroslav Blažek (do 1932), kdy po absolutoriu jednotlivých členlů se rozešlo. Vedle četných domácích vystoupení účinkovalo úspěšně na studentském sjezdu v Bukurešti (1931). Z podnětu Českého kvarteta byl soubor obnoven (I. 1935) a v obsazení Josef Peška, František Vohanka, Jaroslav Svoboda, Karel Pravoslav Sádlo navázal na tradici Českého kvarteta. Violoncellista Sádlo byl vystřídám Františkem Smetanou (1939), místo něhož po osvobození nastoupil Jaroslav Háša (1946).


Chlubnovi provedli díla:

• Smyčcový kvartet č. 3 Es dur, op. 35
 ▸ 18. 5. 1958 – Praha, Galerie Zbraslav
 ▸ 24. 9. 1958 – Brno, Dům umění

Čeští komorní sólisté

zahájení činnosti: 1964, Brno

Smyčcový komorní orchestr.
Orchestr pokračuje v odkazu původního souboru Collegium musicum brunense, který byl roku 1961, kvůli názorovým neshodám, rozdělen na dvě části. Jedné z nich se ujal a na postu uměleckého vedoucího až do roku 1987 setrval původní člen Collegia, houslista Miroslav Matyáš. Funkci poté převzal jeho syn Ivan Matyáš, který je v ní dodnes.
Soubor je tvořen dvanácti hráči na moderní smyčcové nástroje (na rozdíl od svého předchůdce, který často používal i dobové nástroje). Ze začátku se věnovali interpretaci hudby barokní, časem přibyla i klasicistní, zejména málo známá díla českých mistrů 18. století. Často spolupracují i se sólisty na dechové, drnkací nebo klávesové nástroje. Nejvýznamnějšími spoluúčinkujícími byli houslisté Ivan Ženatý, Václav Hudeček a Florian Sonnleitner, italský flétnista Mario Ancilotti nebo holandský hornista Ab Koster. Od roku 1990 v rámci rozšíření repertoáru účinkují, pod nezměněným názvem, také v klasickém orchestrálním obsazení, doplněni o instrumentalisty Státní filharmonie Brnoorchestru opery Národního divadla v Brně. Dnes jsou Čeští komorní sólisté komorním orchestrem Filharmonie Brno. Více jak deset let také spolupracují s Českým filharmonickým sborem v Brně, s nímž natočili pořady v Československé televizi i nahrávky na kompaktních discích.
Jejich bohatá koncertní činnost zahrnuje pravidelné vystupování ve Švédsku, Dánsku, Německu, Itálii, Rakousku, Velké Británii či na festivalu Gioacchina Rossiniho ve Wildbadu v Německu. Dále navštívili Rakousko, Španělsko, k vrcholům patří dvě velká turné po Spojených státech a Kanadě, či turné po Japonsku (Tokyo, Osaka, Nagoja, Fukuoka, Sapporo) v roce 1997. V sezóně 2001/02 mimo jiné účinkovali na zahajovacím koncertu 12. ročníku Hudebních slavností Emy Destinnové a festivalu Toujours Mozart, pořádaném hudebním vydavatelstvím Bärenreiter a Českou filharmonií. V září 2007 uskutečnil orchestr Českých komorních sólistů pod vedením Ivana Matyáše třítýdenní turné po Jižní Americe, kde vystoupil v sálech deseti jihoamerických metropolí (Lima v Peru, Olinda, Sao Paulo, Rio de Janeiro, Vitória a Ribeirao Preto v Brazílii, Rosario, Cordoba a Tucumán v Argentině). Soubor na těchto koncertech prezentoval českou hudbu, s úspěchem se setkala například díla Sextet pro smyčce Bohuslava Martinů či Idyla Leoše Janáčka.


Chlubnovi provedli díla:

• Studie pro cembalo a komorní orchestr, op. 118
 ▸ 20. 5. 1970 – první provedení, Brno, Besední dům

Doležalovo kvarteto

zahájení činnosti: 1940, Brno

Komorní soubor. Původním názvem Brněnské komorní sdružení.
Vzniklo 1940 při brněnské pobočce Československého rozhlasu pro obor smyčcového kvarteta a klavírního kvinteta v sestavě Josef Doležal, J. Svoboda, Jaroslav Gotthard, Josef Křenek, za stálé pianistické účasti Jana Ermla (první veřejný koncert Brno 13. 4. 1949). Od roku 1950 působilo ve složení Doležal, Chalupa, , Plichta, Hošek a přijalo jméno Doležalovo kvarteto (1950). Později místo Chalupy nastoupil Rudolf Šťastný, Oto Mazurek místo Plichty a místo Hoška František Kopečný. Svou přesnou, oduševnělou a slohovou souhru uplatňuje soubor v bohatém repertoáru světovém i domácím, zvláště se však zasloužil uvedením významných původních novinek Viléma Petrželky (V. kvartet, nahrán na desky), Františka Suchého, Ludvíka Podéště, Jaroslava Kvapila (VI. kvartet), Gustava Křivinky a Karla Horkého (II. kvartet). Účinkuje na skaladatelských přehrávkách v Praze a v Brně, vystupuje v rozhlase, pořádá koncerty nejen ve velkých hudebních střediscích, ale účinně propaguje svůj obor též v menších městech i vesnicích.


Chlubnovi provedli díla:

• Smyčcový kvartet č. 4 in As „É morta“, op. 103
 ▸ 9. 3. 1964 – první provedení, Brno, Besední dům

Dvořákovo kvarteto

zahájení činnosti: 1951
ukončení činnosti: 1994

Kvarteto pražské konzervatoře; Kohlmanovo kvarteto, smyčcové kvarteto.
Soubor vznikl v říjnu roku 1951 z iniciativy violisty Jaroslava Ruise a violoncellisty Františka Pišingra; jeho členy byli posluchači ze třídy komorní hry Ladislava Černého na pražské konzervatoři. První koncert souboru pod názvem Kohlmanovo kvarteto se konal 9. ledna 1952 v Malém sále v Rudolfinu (Josef Suk: Meditace na svatováclavský chorál); pod názvem Dvořákovo kvarteto vystoupil soubor se souhlasem Dvořákovy rodiny a Společnosti Antonína Dvořáka poprvé 11. května 1953. Složení kvarteta se postupně proměňovalo: v původním obsazení hráli part prvních houslí Vladimír Kohlmann (narozen 1924, v kvartetu hrál od 1951 do 1953), Jiří Baxa (narozen 1930, v Dvořákově kvartetu hrál 1953–55), Robert Miazga (narozen 1932, primáriem 1956–57), Stanislav Srp (narozen 1930, primáriem kvarteta 1957–68), po něm pak Jiří Hnyk (narozen 1939, primáriem 1968–90) a Jaroslav Foltýn (narozen 1935, 1965–90 byl sekundistou, 1990–2004 primáriem); u druhých houslí se kromě Hnyka vystřídali Jiří Baxa (1952–53), Jiří Kolář (narozen 1931, členem kvarteta byl 1953–65) a Pavel Kudelásek (narozen 1962, v kvartetu 1990–94), violu hrál po celou dobu (1951–94), Jaroslav Ruis (narozen 1928), u pultu violoncella byl 1951–94 František Pišinger (narozen 1931). Soubor ukončil činnost v roce 1994 po zájezdech do Jižní Koreje a Hongkongu.
Existence souboru byla v letech 1956–57 zajištěna přičleněním kvarteta k Armádnímu uměleckému souboru, 1957–82 bylo kvarteto komorním sdružením Moravské filharmonie v Olomouci, po roce 1989 působilo samostatně. Při příležitosti padesátého výročí úmrtí Antonína Dvořáka vystoupilo kvarteto v letech 1954–55 s jeho skladbami mimo jiné ve Dvořákově rodišti v Nelahozevsi, ve Zlonicích, na zámku v Sychrově a ve Velvarech. Ansámbl vystupoval bez notových partů, všechna díla byla hrána zpaměti. V letech 1961–62 provedlo Dvořákovo kvarteto ke 120. výročí skladatelova narození a k desátému výročí založení souboru téměř celé kvartetní dílo Dvořákovo a čtyři kvintety, klavírní kvartet a sextet (spolupracovali Ladislav Černý, Ivan Večtomov, Josef Páleníček, František Pošta a Silvia Macudzinská), s kontrabasistou Františkem Poštou nahrálo na gramofonové desky Smyčcový kvintet G dur a s violistou Josefem Koďouskem a violoncellistou Viktorem Moučkou Smyčcový sextet A dur.
V souladu s přijatým názvem (původní zněl nejdříve Kvarteto pražské konservatoře, později Kohlmannovo kvarteto) se Dvořákovo kvarteto v prvé etapě svého uměleckého vývoje zaměřilo především na komorní tvorbu Antonína Dvořáka, k níž postupně přiřadilo také skladby Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena, Bély Bartóka, Arthura Honeggera, Paula Hindemitha; věnovalo se rovněž kompozicím soudobých českých i světových autorů. Soubor spolupracoval s významnými zahraničními i domácími sólisty (Jean–Pierre Rampal, Bernhard Böttner, Vladimír Říha, Karel Patras a další).
Zákaz výjezdů kvarteta do zahraničí platil po celých dvanáct let (1951–63) a vztahoval se např. i k účasti souboru v soutěži Josepha Haydna v Budapešti. Teprve v roce 1963 mohlo kvarteto vystoupit v rámci Wagnerovských slavností v Bayreuthu. Později vystupoval soubor ve všech evropských zemích, ve Spojených státech a v Kanadě (1961–76). Kvarteto se pak rovněž zúčastnilo mezinárodních hudebních festivalů v Praze, Dubrovníku, Bonnu, Edinburghu, mistrovských kurzů ve finském Jüveskille v jihokorejském Soulu atd.
Dvořákovo kvarteto, které veřejně působilo téměř 45 let a absolvovalo bezmála tři tisíce koncertů, nahrávalo pro gramofonové firmy Supraphon, Panton, Columbia a pro rozhlasové stanice v Praze, Mnichově, Hamburku, Berlíně, Stuttgartu, Štrasburku, Lublani, Linci, Budapešti, Stockholmu atd.
Členové kvarteta Jaroslav Foltýn, Pavel Kudelásek, Jaroslav Ruis a František Pišinger působili rovněž jako pedagogové hlavních oborů a komorní interpretace na pražské konzervatoři.


Chlubnovi provedli díla:

• Smyčcový kvartet č. 2 do C, op. 26
 ▸ 9. 10. 1963 – Brno, Dům umění
 ▸ 29. 1. 1964 – Bratislava, Dom SČPS

Foerstrovo dechové kvinteto. Zdroj: PŘIKRYLOVÁ, Radana. Moravská dechová kvinteta. Brno, 2017. Bakalářská práce. JAMU. Vedoucí práce František Kantor

Foerstrovo dechové kvinteto

zahájení činnosti: 1956, Brno
ukončení činnosti: před 2017

Komorní soubor členů Státní filharmonie Brno.
Členové (Radomír Pivoda – flétna, Josef Žvachta – hoboj, Bohumil Opat – klarinet, Otto Kopecký – lesní roh, František Svoboda – fagot) jsou sólisty dechových skupin orchestru. Po prvním rozhlasovém vystoupení (16. IV. 1956) konalo veřejný koncert v Ivanovicích na Hané (8. V. 1956), pak koncertovalo v Brně aj., četné nahrávky v rozhlasu.


Chlubnovi provedli díla:

• Serenáda pro dechové kvinteto, op. 63
 ▸ 24. 9. 1958 – Brno, Dům umění
 ▸ 30. 3. 1969 – Brno, foyer Janáčkova divadla

Janáčkova filharmonie Ostrava

zahájení činnosti: 1954, Ostrava

(Ostravský symfonický orchestr; Státní filharmonie Ostrava; Janáček Philharmonic Ostrava; angl.), symfonický orchestr.


Chlubnovi provedli díla:

• Propast Machocha, op. 87
 ▸ 8. 9. 1958 – první provedení, Ostrava

Kvarteto města Prahy

zahájení činnosti: 1955, Praha
ukončení činnosti: 2001

Kvarteto FOK; Prague String Quartet; Prager Streichquartett; Quatuor de Prague; Cuarteto de Praga, komorní soubor.
Soubor s názvem Kvarteto FOK založili na podzim roku 1955 koncertní mistři (vedoucí hráči) nástrojových skupin v Symfonickém orchestru hl. města Prahy FOK: Břetislav Novotný (I. housle), Miroslav Richter (II. housle), Hubert Šimáček (viola) a Zdeněk Koníček (violoncello); od 1957 vystřídal Miroslava Richtera Karel Přibyl. V únoru 1958 začal soubor používat název Kvarteto města Prahy. 1961 nastoupil na místo Huberta Šimáčka Jaroslav Karlovský. Od listopadu 1968 hrál part violy místo Jaroslava Karlovského Lubomír Malý, part violoncella místo Zdeňka Koníčka Jan Širc; od 1983 do 1988 byl violoncellistou kvarteta Alexander Večtomov, 1989 se k pultu violoncella vrátil Jan Širc. V tomto složení pak soubor pracoval až do ukončení činnosti v říjnu 2001. V letech 1958 až 1961 byl členům souboru snížen úvazek v orchestru FOK na polovinu, v letech 1961–89 byli zbaveni povinnosti hry v orchestru úplně a Kvarteto města Prahy bylo nadále komorním souborem Symfonického orchestru FOK.


Chlubnovi provedli díla:

• Smyčcový kvartet č. 2 do C, op. 26
 ▸ 6. 11. 1957 – Praha, klub SČS
 ▸ 26. 7. 1958 – Praha, rozhlas

Moravské dechové kvinteto. Zdroj: Konzervatoř Brno 50, s. [48b]

Moravské dechové kvinteto

zahájení činnosti: 1927, Brno

Dechové kvinteto.
Vzniklo na brněnské konservatoři ve třídě Matěje Wagnera (1927) a zahájilo veřejnou činnost na brněnské výstavě soudobé kultury (1928). Z původní sestavy zůstali u svých partů flétnista dr. Hynek Kašlík (s dvojím přerušením 1930–32 v době vojenské služby a 1950–51 v době členství v Českém nonetu) a hobojista František Suchý. U lesního rohu nastoupil Jaroslav Vémola (21929), u fagotu po dvojí dřívější změně Josef Jakubec (1942), u klarinetu Karel Holub, Bohumil Opat (1949–55), nakonec Antonín Kravka. Vedle stadardních děl světového repertoáru pilně se pěstovala nová i nejnovější domácí tvorba, zvláště moravských skladatelů. Za 25 let své činnosti měl soubor 121 samostatných veřejných koncertů a 137 rozhlasových vystoupení. Snažil se nověji soustavně propagovat svůj obor v širokých lidových vrstvách. Trvá sice formálně dosud (1960), v posledních dvou letech nevyvíjí však veřejnou činnost.


Chlubnovi provedli díla:

• Dechový kvintet, op. 45
 ▸ 19. 1. 1937 – první provedení, Praha, sál Musea Bedřicha Smetany
 ▸ 23. 2. 1937 – Brno, aula Masarykovy university
 ▸ 5. 5. 1947 – Brno, Besední dům

Moravské kvarteto. Zdroj: Salon, roč. 10 (1931), č. 2, s. 33

Moravské kvarteto

zahájení činnosti: 1923, Brno

Smyčcové kvarteto.
Komorní soubor založil na půdě brněnské konzervatoře František Kudláček pod názvem Kudláčkovo kvarteto. Soubor působil ve složení František Kudláček, Josef Jedlička, Josef TrkanJosef Křenek. V souboru dále působili Rudolf Šťastný, Ludvík Borýsek, Jiří Jahoda (první housle), Jan Kuchař, Antonín Moravec, Jan Řezníček (viola), Radoslav Havlát (druhé housle), Richard Kozderka, Antonín Hyksa, Jiří Beneš, Miloslav Svoboda, Váša Černý, Bedřich Havlík, Josef Klíč (violoncello). První samostatný koncert uskutečnil soubor 7. ledna 1924 v Uherském Hradišti. Vedle klasického kvartetního repertoáru uvádělo kvarteto na koncertech tvorbu moravských soudobých skladatelů. Podílelo se na vzniku obou smyčcových kvartetů Leoše Janáčka (premiéra Listů důvěrných, 1928). Ve dvacátých a třicátých letech uskutečnilo nejvíce koncertů v moravských městech, dále koncertovalo v Praze i v zahraničí (Německo, Itálie, Rakousko). V roce 1965 zvítězilo na mezinárodní soutěži o Cenu italského kvarteta (Premio quartetto Italiano) a získalo několik dalších ocenění: Čestné uznaní ministra kultury České socialistické republiky (1975), veřejné uznání rady Jihomoravského kraje (1978), Janáčkova medaile (1978), Cena Svazu českých skladatelů a koncertních umělců (1979), Cena 5. mezinárodního festivalu soudobé hudby v Neapoli (1988, Premio 900 musicale europeo). Rozvinulo významnou spolupráci s Janáčkovým kvartetem a v roce 1969 se stalo profesionálním souborem při Státní filharmonii Brno. Moravské kvarteto uskutečnilo koncertní zájezdy do mnoha evropských zemí a Japonska. Podílelo se na různých uměleckých projektech (Opera, opereta, balet & Ze zápisníku koncertního mistra Janáčkovy opery; Joseph Haydn: Sedm posledních slov vykupitelových s hercem Ladislavem Lakomým a další).


Chlubnovi provedli díla:

• Smyčcový kvartet č. 1 g moll, op. 21
 ▸ 16. 3. 1926 – první provedení, Brno, Besední dům
 ▸ 4. 12. 1926 – Brno, rozhlas
 ▸ 8. 11. 1937 – první provedení upravené verze, Brno, Stadion
 ▸ 26. 2. 1940 – Praha, Smetanova síň Obecního domu
 ▸ 9. 5. 1940 – Brno, Besední dům
• Smyčcový kvartet č. 2 do C, op. 26
 ▸ 1. 4. 1929 – první provedení, Brno, rozhlas
 ▸ 24. 3. 1930 – první koncertní provedení, Brno, Besední dům
• Smyčcový kvartet č. 4 in As „É morta“, op. 103
 ▸ 13. 10. 1968 – Brno, foyer Janáčkova divadla
 ▸ 14. 12. 1969 – Brno, Besední dům
 ▸ 2. 7. 1970 – rozhlas

Chlubnovi natočili díla

• Smyčcový kvartet č. 4 in As „É morta“, op. 103
 ▸ 11. 7. 1969 – Brno, rozhlas

Chlubna jim dedikoval díla:

• Smyčcový kvartet č. 1 g moll, op. 21

Moravské smyčcové trio

zahájení činnosti: ?, Brno

Milan Karpíšek, Jiří Beneš, František Kopečný.


Chlubnovi provedli díla:

• Trio, op. 83
 ▸ 2. 11. 1960 – Brno, Dům umění

Ondříčkovo kvarteto

zahájení činnosti: 1921, Praha

Smyčcové kvarteto.
Založeno začátkem 1921 absolventy pražské konservatoře Jaroslavem Pekelským, Kamilem Vyskočilem, Vincencem ZahradníkemBedřichem Jarošem. Hrálo pod názvem Umělecké smyčcové kvarteto. Po provedení Ondříčkova kvartetu As svolil František Ondříček, aby soubor nesl jméno Ondříčkovo kvarteto. Soubor konal četné koncerty doma i v cizině. Členové vystoupili z České filharmonie, kde byli existenčně zajištěni, a za těžkých podmínek se výlučně věnovali komorní hře. Zapojili se do činnosti Spolku pro moderní hudbu a Českého spolku pro komorní hudbu, dvakrát týdně hráli v rozhlase a na doporučení Českého kvarteta zásluhou Jaroslava Krupkyjmenováni komorním sdružením Radoijournalu. O prázdninách 1932 studoval soubor v Sedlčanech kvartetní hru pod vedením Josefa Suka, aby vnikl do reprodukční tradice Českého kvarteta. Kvarteto hrálo v původní sestavě do smrti Kamila Vyskočila (20. XII. 1932) ,,jehož vystřídal v novém roce Richard Zika. Po onemocnění Jaroslava Pekelského (IV. 1936) stal se primáriem Richard Zika a k druhým houslím prozatímně nastoupil František Daniel, záhy vrátivším se Jaroslavem Pekelským (od 7. V. 1936 do 14. I. 1944). Po zatčení Pekelského (I. 1944) zastupoval jej Josef Peška. Nový rozmach činnosti Ondříčkova kvarteta nastal po osvobozenía návratu Jaroslava Pekelského. Brzy však vážně otřesen smrtí Richarda Ziky (10. XI. 1947). Primáriem se stal potom Josef Holub, vystřídaný nakonec Karlem Šroubkem a kvarteto svou činností i významem ustoupilo mladším sdružením.


Chlubnovi provedli díla:

• Smyčcový kvartet č. 2 do C, op. 26
 ▸ 17. 2. 1935 – Praha, rozhlas

Opera Národního divadla v Brně

zahájení činnosti: 1884

V roce 1919 měl nově sestavený soubor Národního divadla 64 členů orchestru a 50 členů sboru. Jako dirigenti zde působili např. František Neumann, Jaroslav Kvapil, Stanislav Staněk-Doubravský, Jan Janota, Antonín Nademlejnský, Antonín Kincel, Břetislav Bakala, Rudolf Kvasnica, Zdeněk Chalabala, Antonín Balatka, Vilibald Scheiber, Milan Sachs, Vilém Tauský, Quido Arnoldi, Karel Nedbal, František Jílek, Bohumír Liška a Rafael Kubelík.
Z významným kmenových režisérů připomeňme Ferdinanda Pujmana, Otu Zítka, Rudolfa Waltera, Viléma Skocha, Zdenko Knittla, Branko Gavellu, Václava Jiříkovského, Arnošta Luďka, Miloše Wasserbauera a Karla Jerneka; v operetě pak především Oldřicha Nového.
K nejvýraznějším pěvkyním patřila Marie Veselá, Alexandra Čvanová, Hana Pírková, Marie Žaludová či Božena Snopková, z pěvců pak Arnold Flögell, Emil Olšovský, Karel Zavřel, Valentin Šindler a Zdeněk Otava.
Po interpretační i dramaturgické stránce bylo v hudebním divadle významné především období za vedení dirigenta Františka Neumanna. Tento dirigent přivedl brněnský soubor na mimořádně vysokou úroveň. Již během první sezony nastudoval s novým souborem 22 oper. Zcela zásadní byla nastudování Janáčkových oper, a to povětšinou ve světové premiéře: Její pastorkyňa (1919, 1924), Káťa Kabanová (1921, 1924), Příhody lišky Bystroušky (1924), Šárka (1925), Výlet pana Broučka do Měsíce (1926) a Věc Makropulos (1926). Po nečekaném Neumannově úmrtí v roce 1929 připadlo první uvedení Janáčkovy poslední opery Z mrtvého domu na dirigenta a skladatelova žáka Břetislava Bakalu.
Vedle četných povinností orchestru spojených s divadelní produkcí založil Neumann tradici pravidelných symfonických, většinou dopoledních koncertů v Městském divadle. Zpočátku to byly čtyři koncerty za sezonu, ale postupně počet vzrostl na šest. K tomu se družily četné mimořádné koncerty. Koncertní produkce byly na vynikající dramaturgické úrovni a vedle klasického repertoáru zde hojně zaznívala i hudba moderny a avantgardy.

Šéfové opery (mezi léty 1926–32 samostatná pozice neexistovala a byla v kompetenci ředitele):
Václav Neumann (1919–26 a 1929)
Ota Zítek (1929–32)
Milan Sachs (1932–38)
neobsazeno (1938–39)
Rafael Kubelík (1939–42)

Po osvobození Československa byl Revolučním národním výborem pověřen vedením opery Antonín Balatka, přičemž provoz byl částečně obnoven již 25. května 1945. Instituce se navrátila k původnímu názvu Národní divadlo v Brně, zřizovatelem se přechodně stalo Divadelní družstvo Práce. Od 1. ledna 1946 bylo divadlo převedeno pod správu Zemského národního výboru a změnilo název na Zemské Národní a poté Zemské divadlo. V roce 1948 (20. července) byla instituce postátněna a od sezony 1948/49 přijala název Státní divadlo v Brně, který nesla až do roku 1990.
Divadlo a jeho operní soubor se v poválečných letech opět výrazně rozvíjel. Počet hráčů v orchestru byl posílen, přičemž v roce 1958 činil 91 hráčů, stejně jako sbor s 64 členy. V daném období zde vedle Františka Jílka kmenově působili i další významní dirigenti jako Robert Brock, Bohumír Liška, Vilibald Rubínek, Zdeněk Chalabala, Bohumil Gregor, Emil Křepela, Václav Nosek, Jiří Pinkas, Jan Štych, Evžen Holiš, Václav Urban, Jan Zbavitel, Tibor Varga.
K významným kmenovým režisérům patřili Miloš Wasserbauer, Oskar Linhart, Ota Zítek, Václav Věžník, Ilja Hylas, Alena Vaňáková, František Preisler.
Z pěvců připomeňme např. Libuši Domanínskou, Soňu Červenou, Marii Steinerovou, Libuši Lesmanovou, Gitu Abrahámovou, Cecílii Strádalovou, Zdeňku Kareninovou, Jitku Pavlovou, Jaroslavu Jánskou, Annu Barovou, Borise Čechovského, Jaroslava Ulrycha, Eduarda Hrubeše, Františka Kunce, Rudolfa Asmuse, Antonína Jurečku, Viléma Přibyla, Josefa Klána, Jana Hladíka, Richarda Nováka, Jiřího Olejníčka, Vladimíra Krejčíka, Jiřího Přichystala, Václava Halíře. Za sbormistry jmenujme alespoň vynikajícího Josefa Pančíka, pod jehož vedením dosáhl sbor brněnské opery vynikajících kvalit.

Šéfové opery:
Antonín Balatka (1945–49)
Zdeněk Chalabala (1949–53)
František Jílek (1953–78)


Chlubnovi provedli díla:

• Pomsta Cattulova, op. 4
 ▸ 31. 11. 1921 – premiéra, Brno, divadla Na hradbách
• Než zmlknu, op. 5
 ▸ 13. 1. 1925 – první provedení, Brno, divadlo Na hradbách
• Do pohádky, op. 8
 ▸ 8. 1. 1922 – Brno, divadlo Na hradbách
• Tiché usmíření, op. 10
 ▸ 31. 10. 1919 – první provedení, Brno, divadlo Na hradbách
• Dvě pohádky, op. 11
 ▸ 8. 1. 1921 – první provedení, Brno, divadlo Na hradbách
• Píseň mé touhy, op. 15
 ▸ 6. 1. 1923 – první provedení, Brno, divadlo Na hradbách
• Aladina a Palomid, op. 16
 ▸ 31. 1. 1925 – premiéra, Brno, divadlo Na hradbách
• Dvě balady, op. 20
 ▸ 3. 1. 1926 – první provedení, Brno, divadlo Na hradbách
• Symfonie života a lásky I. díl, op. 24
 ▸ 10. 5. 1931 – první provedení, Brno, divadlo Na hradbách
• Žebrácké písně, op. 25
 ▸ 4. 3. 1928 – první provedení, Brno, divadlo Na hradbách
• Ňura, op. 31
 ▸ 20. 5. 1932 – premiéra, Brno, divadlo Na hradbách
• Veseloherní předehra, op. 34
 ▸ 19. 2. 1933 – první provedení, Brno, divadlo Na hradbách
• Ze strání, hor a lesů, op. 40
 ▸ 6. 2. 1935 – první provedení
• V den počátku, op. 43
 ▸ 24. 1. 1936 – premiéra, Brno, divadlo Na hradbách
• Kolébka, op. 81
 ▸ 5. 12. 1957 – ukázky, rozhlas

Operní studio JAMU

zahájení činnosti: 1957, Brno

Komorní opera Miloše Wassebauera, dnes Komorní opera JAMU.
Komorní opera JAMU je studentskou scénou, na níž si studenti Hudební fakulty JAMU osvojují praktické dovednosti potřebné pro vstup do profesionální sféry. Operní projekty na této scéně vznikají součinností řady studijních oborů: operní režie, dirigování, zpěvu, hry na instrumentální nástroje, hudební produkce; k nim se ve spolupráci se sesterskou Divadelní fakultou někdy připojuje ještě obor scénografie a činoherního herectví. Komorní opera je pravděpodobně jedinou scénou svého typu v Evropě, která se může chlubit tím, že realizace operních projektů je dílem jenom studentů – pedagogové zde působí jako garanti daných aktivit.


Chlubnovi provedli díla:

• Pomsta Catullova, op. 4
 ▸ 5. 6. 1959 – premiéra přepracované verze, Brno, sál Typos
• Kolébka, op. 81
 ▸ 18. 4. 1963 – premiéra, Brno

OPUS

zahájení činnosti: 1926, Brno

„Obec přátel umění sborového“, české pěvecké sdružení.
Sdružení jako mužský sbor založil Vilém Steinman; prvý samostatný koncert v Brně 23. 10. 1926. Za Steinmannova vedení (1926–43) jedno z předních našich těles toho druhu programovou soustavností (historické koncerty, cyklus „Cesta životem“ aj.), vysokou reprodukční úrovní a osobitým slohem podání, které prokazovala nejenom intenzivní veřejná koncertní činnost a četná vystoupení rozhlasová doma, ale také úspěšné zájezdy do Polska (1931), Jugoslávie a Vídně (1935). Významná byla spolková škola sbormistrovská (1931 a 1941/43), z níž vyšli mj. Josef Veselka, Vladimír Stehlík, Alois Šebestík a Zdeněk Kaňák. Za okupace byl založen sbor smíšený (1943), ale po roce ustala činnost vůbec. Obnovila se po osvobození ve sboru mužském, ženskéma smíšeném, ale byla podstatně znesnadňována opětovnými změnami dirigentů (od 1954 Zdeněk Zouhar).


Chlubnovi provedli díla:

• Bůh z op. 9 (7. 5. 1933)
• Čertova skála z op. 13 (8. 5. 1929, první provedení, 27. 11. 1929)

Chlubna jim dedikoval díla:

• Čertova skála z op. 13

Brněnský orchestr Radiojournalu. Zdroj: PATZAKOVÁ-JANDOVÁ, Anna. Prvních deset let československého rozhlasu. Praha: Radiojournal, 1935, s. 213

Orchestr Radiojournalu

zahájení činnosti: 1925

Též Orchestr brněnské odbočky Radiojournalu, Brněnský rozhlasový orchestr, Orchestr Československého rozhlasu Brno, Symfonický orchestr Československého rozhlasu Brno.

Dirigenti:
Jan Janota

2. kapelník od 1. října 1928 Břetislav Bakala


Chlubnovi provedli díla:

• Komorní symfonietta, op. 17
 ▸ 14. 4. 1929 – první provedení, Brno, Besední dům
 ▸ 5. 3. 1933 – Brno, rozhlas
 ▸ 20. 1. 1935 – Brno, rozhlas
 ▸ 13. 5. 1938 – Brno, rozhlas
• Suita, op. 23
 ▸ 27. 6. 1928 – první provedení, Brno, rozhlas
 ▸ 3. 12. 1933 – Brno, rozhlas
• Veseloherní předehra, op. 34
 ▸ 5. 1. 1949 – Brno, rozhlas
 ▸ 22. 3. 1949 – Brno, rozhlas
 ▸ 16. 8. 1949 – Brno, rozhlas
 ▸ 18. 10. 1949 – Brno, rozhlas
 ▸ 6. 2. 1950 – Brno, rozhlas
 ▸ 21. 3. 1950 – Brno, rozhlas
 ▸ 2. 12. 1957 – Brno, rozhlas
• Ze strání, hor a lesů, op. 40
 ▸ 5. 1. 1949 – Brno, rozhlas
 ▸ 19. 4. 1949 – Brno, rozhlas
 ▸ 6. 2. 1950 – Brno, rozhlas
• Koncert f moll pro violoncello a orchestr, op. 47
 ▸ 5. 1. 1949 – Brno, rozhlas
• Freje pána z Heslova, op. 50
 ▸ 12. 6. 1947 – první provedení, Brno, rozhlas (ukázky)
• Jiří z Kunštátu a Poděbrad, op. 52
 ▸ 12. 6. 1947 – první provedení, Brno, rozhlas (ukázky)
• Zhasněte světla, op. 55
 ▸ 7. 3. 1946 – první provedení, Brno, Stadion
• Aleluja, op. 58
 ▸ 7. 3. 1946 – první provedení, Brno, Stadion
• Chvalozpěvy osvobozené, op. 64
 ▸ 8. 1. 1949 – Brno, rozhlas
 ▸ 10. 2. 1950 – Brno, rozhlas
• Z jara, op. 70
 ▸ 29. 11. 1949 – první provedení, Brno, rozhlas
 ▸ 6. 2. 1950 – Brno, rozhlas
 ▸ 6. 5. 1953 – Brno, rozhlas
 ▸ 23. 6. 1953 – Brno, rozhlas
 ▸ 9. 4. 1954 – Brno, rozhlas
 ▸ 8. 7. 1954 – Brno, rozhlas
 ▸ 27. 5. 1955 – Brno, rozhlas
 ▸ 29. 1. 1956 – Brno, rozhlas
 ▸ 18. 5. 1956 – Brno, rozhlas
 ▸ 24. 3. 1957 – Brno, rozhlas
 ▸ 10. 3. 1958 – Brno, rozhlas
 ▸ 11. 6. 1959 – Brno, rozhlas
• Koncert pro housle a orchestr, op. 75
 ▸ 28. 5. 1952 – Brno, rozhlas
 ▸ 29. 9. 1952 – Brno, rozhlas (pouze II.)
 ▸ 31. 7. 1953 – Brno, rozhlas
 ▸ 2. 12. 1957 – Brno, rozhlas
 ▸ 22. 7. 1958 – rozhlas
• Slovácké tance, op. 76
 ▸ 1. 10. 1951 – Brno, rozhlas
 ▸ 4. 8. 1953 – Brno, rozhlas
 ▸ 14. 11. 1954 – Brno, rozhlas
 ▸ 17. 9. 1955 – Brno, rozhlas
• Slavnostní fanfáry
 ▸ 6. 3. 1935 – první provedení, Brno, auditorium maximum Masarykovy university

Z Chlubnových úprav provedli:

• Dunaj (Leoš Janáček)
 ▸ 2. 5. 1948 – první provedení, Brno, Stadion

Orchestrální sdružení v Brně

zahájení činnosti: ?

Dnes Helfertovo orchestrální sdružení.


Chlubnovi provedli díla:

• Tři písně, op. 12
 ▸ 20. 2. 1924 – první provedení s orchestrem, Brno, Besední dům

Chlubna jim dedikoval díla:

• Suita, op. 23

Ostravské kvarteto

zahájení činnosti: 1953, Ostrava
ukončení činnosti: 1988

Smyčcové kvarteto.
Soubor vznikl z iniciativy violoncellisty Ivana Měrky (v kvartetu působil od jeho založení až do ukončení činnosti), houslistů Bohumila Malochy (1953–1962) a Oldřicha Samlíka (1953–86) a violisty Rudolfa Šrubaře (od založení až do ukončení činnosti). Od listopadu 1983 do června 1984 zde přechodně působil Milan Zajíc. Malochu vystřídali: krátce Alois Melezínek (od května do listopadu 1962), poté Miroslav Melkus (1962–70), Vlastimil Pacáček (od září 1970 do dubna 1978) a posléze František Krystýnek (1978–88). Samlíka (zemřel v březnu 1986) nahradil od jara 1986 do konce činnosti v roce 1988 Dušan Ondruška (1986–88).
První veřejný koncert kvarteta se uskutečnil 8. 11. 1953. Od roku 1960 bylo kvarteto souborem Státní filharmonie Ostrava (dnes Janáčkova filharmonie), čímž byla zásadně vyřešena i otázka další existence souboru. V letech 1953–88 vystoupil soubor na dvou tisících koncertů v mnoha zemích světa (mimo jiné Maďarsko, Polsko, Německo, Španělsko, Rumunsko, Norsko, Finsko, Švédsko, Dánsko, Rakousko, Bulharsko, Sovětský svaz, Jugoslávie, Kuba, Itálie atd.). Kvarteto rovněž vystoupilo v rámci festivalu Pražské jaro, v zahraničí na festivalech v lombardském Comu, v Bergenu v Norsku, v Madridu, v Turíně a jinde. Na zájezdech do Rakouska provedlo kvarteto také četná díla tamních skladatelů (mimo jiné Norberta Sprongla, Heinricha Gattermeyera, Horsta Ebenhöha, Eduarda Wilimeka, Ferdinanda Weisse a dalších).
Získalo řadu ocenění (čtvrtá cena a titul laureáta v mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Budapešti – 1959, Cena města Ostravy – 1959, Cena Svazu českých skladatelů a koncertních umělců – 1976, diplom a zvláštní uznání Českého hudebního fondu za propagaci české soudobé hudby – 1983 atd.).


Chlubnovi provedli díla:

• Smyčcový kvartet č. 2 do C, op. 26
 ▸ 10.? 2. 1960 – Brno

Pěvecké sdružení moravských učitelů

zahájení činnosti: 1903, Kroměříž

Též PSMU; Učitelský dorost kroměřížského pedagogia, mužský pěvecký sbor.
Sbor vznikl z popudu pedagoga Ferdinanda Vacha, působícího na Učitelském ústavu v Kroměříži, v ovzduší doznívajícího celonárodního módního trendu sborového zpěvu, který se etabluje po roce 1848 a který plní především funkci společenskou na úkor umělecké kvality. Záměrem zakladatele bylo vytvořit těleso zbavené diletantismu progresivní koncepcí práce, kde kladl důraz především na zpěv zpaměti, přesnou intonaci a hlasovou kulturu, podmíněnou individuálním hlasovým výcvikem.
S počáteční fází fungování sboru je také neodmyslitelně spojena osobnost a tvorba Leoše Janáčka. Janáček se sborem úzce spolupracoval již od roku 1904, jako přímý účastník zkoušek vytvářel pro sbor repertoár a mnohé skladby získávaly svou finální podobu právě zde. Tento se sborem úzce provázaný tvůrčí proces umožňoval Janáčkovi uskutečňovat jeho na tehdejší dobu extrémní skladby, které současně zvyšovaly nároky na sbor a jeho celkovou uměleckou úroveň. Janáček se v roce 1911 stal čestným členem sboru a jeho odkaz je coby janáčkovská tradice stále aktuální součástí dramaturgie tělesa.
Činnost sboru byla v období od ledna 1915 do února 1917 přerušena první světovou válkou. V meziválečném období došlo k rozkvětu sboru a Pěvecké sdružení moravských učitelů se stalo uznávaným kulturně společenským tělesem doma i v zahraničí. Po Vachově rezignaci ze zdravotních důvodů (1935), se po tajné volbě s výsledkem 59 hlasů ze 60 stal 27. října 1936 jediným dirigentem Pěveckého sdružení moravských učitelů Jan Šoupal. Za jeho působení sbor rozvíjel započatou dramaturgickou linii a získával také mimo jiné několik suverénních vítězství v náročných sborových soutěžích.
V roce 1964 přebral vedení sboru Antonín Tučapský, jenž výrazně ovlivnil celkovou dramaturgii repertoáru, kde se na jednu stranu zaměřuje na klasickou polyfonii, na stranu druhou zařazuje moderní hudbu skladatelů Emila Axmana, Petra Ebena, Václava Kučery, Otakara Ostrčila, ze zahraničních skladatelů pak hudbu Benjamina Brittena, Carla Orffa, Igora Stravinského. Období tzv. normalizace ovšem výrazně zasáhlo do působení sboru. Antonín Tučapský byl nucen předčasně ukončit činnost a emigrovat do Anglie, sboru nebylo umožněno koncertovat za hranicemi a to i přes všechna dříve získaná ocenění, jež byla prezentována jako úspěchy socialistické kultury. Nástupcem Tučapského z řad členů sboru se v letech 1972–78 stal Oldřich Halma, dirigent Slovácké filharmonie, jehož zásluhou sbor fungoval v konstantní umělecké kvalitě s důrazem na rytmickou přesnost. Jako činný skladatel a významný upravovatel zejména slováckých lidových písní pro všechny typy sborů, obohatil těmito repertoár tělesa.
V roce 1975 vstoupil do Pěveckého sdružení moravských učitelů Lubomír Mátl, jež se po půlroce působení ve sboru stal jeho sbormistrem.


Chlubnovi provedli díla:

• Česká krajinka z op. 9 (3. 1. 1922, první provedení, 25. 3. 1922, ?. 12. 1922, 17. 12. 1923, 7. 6. 1924, 30. 12. 1928)

Pražské kvarteto

zahájení činnosti: 1919
ukončení činnosti: 1966

Smyčcové kvarteto.
Vedle Českého kvarteta a Ševčíkova kvarteta přední český soubor svého druhu mezi oběma válkami. Připravovalo se vlastně již v II. 1919, kdy houslista Richard Zika jako primárius utvořil se svým braterem, violoncellistou Ladislavem Zikou, sekundistou Ivo Trostem a violistou Mirkem Dezelem tzv. Jugoslavenski kvartet. Členové byli vesměs významnými hráči orchestru Slovinského Národního divadla v Lublani. Na místo Trostovo nastoupil potom K. Sancin, druhý koncertní mistr operního orchestru, violistou se stal Ladislav Černý (II. 1920). Ve složení Richard Zika, K. Sancin, Ladislav Černý, Ladislav Zika vystoupil soubor poprvé na veřejnosti v Ptuji 22. III. 1920. Opustivše svá místa v divadle a na škole Glasbené Matice, přetvářené právě ve státní konservatoř, koncertovali v Jugoslávii. Podporou několika mecenášů překonali existenční nesnáze a přesídlili do Čech. Prvý jejich koncert konal se tu v Nymburku 19. IX. 1922, prvý pražský koncert se uskutečnil 22. X. 1922. V Praze přijali jméno Zikovo kvarteto, vystupovali však teké pod jménem Československé kvarteto Zikovo i Československé kvarteto. Od 1929 hrají pod jménem Pražské kvarteto; jenom v posledních dvou letech nacistické okupace musili vystupovat pod názvem Černého kvarteto (1943–44).
Složení souboru se opětovně měnilo. U prvých houslí se vystřídali po Richardu Zikovi Willibald Schweyda (1933), profesor Německé hudební akademie v Praze, Alexander Plocek (1941), Karel Šroubek (1946), na několik měsíců Josef Suk (1951), Břetislav Novotný (od podzimu 1951) a znovu Karel Šroubek (1954). U druhých nastoupil po Sancinovi, jenž se vrátil do Jugoslávie, Herbert Berger (1923), po jehož onemocnění přešel k sekundu Břetislav Novotný (1954). U violoncellového pultu zasedli po Ladislavu Zikovi Václav Černý (1929), Miloš Sádlo (1931), Ivan Večtomov (1933), Josef Šimandl (1941) a znovu Ivan Večtomov (1951). Jedině violista Ladislav Černý zůstal členem souboru po celou jeho dosavadní dobu trvání. Jemu jest také především přičíst, že si Pražské kvarteto uchovalo přes tolik osobních změn jednotnou vývojovou linii výkonnosti, technicky svrchovaně vytříbené, pojetím osobité, časem až k nápadně zdůrazňované zvláštnosti, a přednesově podmanivé.


Chlubnovi provedli díla:

• Smyčcový kvartet č. 2 do C, op. 26
 ▸ 2. 12. 1936 – Brno
• Smyčcový kvartet č. 3 Es dur, op. 35
 ▸ 13. 3. 1935 – Brno, Besední dům
 ▸ 15. 12. 1936 – Praha, Umělecká beseda

Slovenská filharmónia. Zdroj: filharmonia.sk

Slovenská filharmónia

zahájení činnosti: 1949, Bratislava

Symfonický orchestr.
Slovenská filharmónia bola založená roku 1949. Pri jej umeleckom zrode stáli dve významné osobnosti medzinárodného hudobného života Václav Talich (1949–1952) a Ľudovít Rajter (1949–1976, do roku 1961 ako jej umelecký riaditeľ). Na umeleckom profilovaní orchestra sa podieľali ďalší šéfdirigenti – Tibor Frešo, Ladislav Slovák, Libor Pešek, Vladimir Verbickij, Bystrík Režucha a Aldo Ceccato. V rokoch 1991–2001 bol šéfdirigentom a hudobným riaditeľom Slovenskej filharmónie Ondrej Lenárd. V sezóne 2003/2004 pôsobil ako umelecký riaditeľ inštitúcie Jiří Bělohlávek. Roku 2004 sa stal šéfdirigentom Vladimír Válek, v rokoch 2007–2009 ho vystriedal Peter Feranec. V rokoch 2009–2016 bol šéfdirigentom francúzsky dirigent Emmanuel Villaume a od roku 2017 do roku 2020 britský dirigent James Judd. Ako stáli hosťujúci dirigenti pôsobili v Slovenskej filharmónii v rokoch 2007–2018 Leoš Svárovský, 2011–2019 Rastislav Štúr a v sezóne 2018/2019 Petr Altrichter. Od sezóny 2020/2021 sa postu šéfdirigenta ujal Daniel Raiskin.


Chlubnovi provedli díla:

• Karneval podzimu, op. 82
 ▸ 20. 1. 1956 – Bratislava

Státní filharmonie Brno

zahájení činnosti: 1956, Brno

Dnes Filharmonie Brno, symfonický orchestr.
Filharmonie Brno navazuje na tradici symfonických koncertů z druhé půle devatenáctého století, konaných zprvu profesionálním operním orchestrem německého divadla. Historicky prvním brněnským samostatným profesionálním symfonickým tělesem určeným jen koncertní činnosti se stal Symfonický orchestr kraje Brněnského, založený k 1. lednu 1951. V prvé půli padesátých let minulého století působily v Brně vedle sebe dva symfonické orchestry (spolu s rozhlasovým orchestrem). Těžiště práce rozhlasového spočívalo ve studiovém natáčení, krajského pak v zájezdech po kraji.
Myšlenka spojit oba orchestry v reprezentativní filharmonické těleso se zrodila na Ministerstvu kultury, inspirovaném příkladem sovětských oblastních měst, která zřizovala „státní filharmonie“ jako jednotná pořadatelská střediska zaměstnávající všechny místní profesionální hudebníky. Rozhlasový orchestr s 64 hráči měl do nové filharmonie přejít jako celek doplněný vybranými 42 hráči z krajského. Její umělecké vedení bylo svěřeno Břetislavu Bakalovi, dosavadnímu šéfdirigentu rozhlasového orchestru; z téhož tělesa přešel do filharmonie dirigent Otakar Trhlík, z krajského Zbyněk Mrkos – jeho funkce se uváděla jako „dirigent a sbormistr“, protože nová filharmonie převzala záštitu nad amatérským Filharmonickým sborem Besedy brněnské.
Filharmonie zřízená k 1. lednu 1956 vystoupila veřejně poprvé 18. ledna 1956 na koncertě s monumentálním pořadem z předehry ke Smetanově Libuši, Janáčkova Tarase Bulby a Dvořákovy Novosvětské – a den nato, zase pod Bakalovým řízením, s Beethovenovou Devátou symfonií. V první půli roku (tedy ve zbytku sezony 1955/56 považované za nultou) pak orchestr nastudoval 22 vesměs velmi náročných programů a provedl je na 39 koncertech (z toho 22 v Brně); kromě toho natočil v rozhlase dalších šestatřicet titulů, z toho většinu cyklických – mimo jiné šest symfonií, pět nástrojových koncertů a čtyři suity. Na fórum takříkajíc mezinárodní se filharmonie dostala už v květnu, dvěma koncerty Pražského jara; na zájezdy po Brněnském kraji vyjela šestnáctkrát.


Chlubnovi provedli díla:

• Veseloherní předehra, op. 34
 ▸ 12. 9. 1957 – Brno, Stadion
 ▸ 7. 2. 1958 – Brno, rozhlas
 ▸ 13. 6. 1958 – Brno, rozhlas
 ▸ 8. 8. 1958 – Brno, rozhlas
 ▸ 14. 10. 1959 – Brno, rozhlas
• Ze strání, hor a lesů, op. 40
 ▸ 13. 3. 1969 – Brno, Stadion
 ▸ 14. 3. 1969 – Brno, Stadion
• Hrátky na drátkách, op. 84 – II. suita
 ▸ 22. 7. 1958 – první provedení, rozhlas
• Je krásná země má, op. 85
 ▸ 12. 6. 1956 – první provedení, Brno
 ▸ 19. 1. 1957 – Brno, rozhlas
 ▸ 13. 7. 1957 – Brno, rozhlas
• Brněnské kašny a fontány, op. 86
 ▸ 13. a 14. 2. 1958 – první provedení, Brno
 ▸ 26. 4. 1958 – Brno, rozhlas
 ▸ 5. 9. 1958 – Brno, rozhlas
 ▸ 11. 8. 1959 – Brno, rozhlas
 ▸ 19. 7. 1963 – Brno, rozhlas
• Propast Macocha, op. 87
 ▸ 9. 10. 1958 – Brno, Besední dům
• Hrad Pernštejn, op. 88
 ▸ 24. 10. 1960 – Brno, Stadion
• Ve jménu života, op. 94
 ▸ 1. 12. 1960 – Brno, Stadion
• Symfonie č. 3 in G „Osudová“, op. 97
 ▸ 8. 12. 1960 – Brno, Besední dům
• Portály a fresky brněnské, op. 100
 ▸ 18. 4. 1963 – první provedení, Brno, Stadion
 ▸ 19. 4. 1963 – Brno, Stadion
 ▸ 19. 7. 1963 – Brno, rozhlas

Symfonický orchestr Československého rozhlasu

zahájení činnosti: 1. 10. 1926, Praha

Založen 1. října 1926 jako dvacetičlenný soubor pod názvem Orchestr Radiojournalu. První koncert tělesa se konal v Radiopaláci v Praze na Vinohradech 2. října 1926. V roce 1927 měl rozhlasový orchestr už 27 členů. Téhož roku nastoupil do funkce dirigenta Otakar Pařík, který v rozhlase působil do konce druhé světové války (1945). Orchestr vedl po odchodu Jožky Charváta do Národního divadla (1928) krátce Otakar Pařík, poté se stal šéfdirigentem Otakar Jeremiáš. Současně byl ředitelem hudebního odboru jmenován Karel Boleslav Jirák, který v rozhlase v úzké spolupráci s programovým pracovníkem Mirko Očadlíkem působil až do svého odchodu do emigrace (1948). Zmíněná trojice prosadila první náročnější úkoly pro rozhlasový orchestr i pro celou programovou náplň hudebního vysílání. V roce 1931 mělo rozhlasové těleso čtyřicet pět stálých členů, 1935 padesát osm členů a 1936 sedmdesát členů. V té době vznikla řada skladeb pro rozhlas přímo určených. V té době se uskutečnily první přenosy hudebních pořadů do ciziny: do Záhřebu (1930), do New Yorku (1934, Dvořákovo oratorium Stabat mater), do Jugoslávie a Francie (1938, Janáčkova Glagolská mše); mimořádnou událostí byl přenos koncertu s náročným programem (Josef Suk: Fantazie g moll, sólista Jaroslav Štěpánek, Leoš Janáček: Sinfonietta) pro sto rozhlasových stanic (5. března 1935). Od roku 1935 až do dnešní doby se orchestr významně podílí na programech mezinárodních hudebních festivalů. Zároveň u rozhlasového orchestru hostovali jako dirigenti vlastních skladeb např. Sergej Prokofjev (1934 a znovu 1938), Ottorino Respighi (1935), Alfredo Casella (1931) a další, dále SOČR dirigovali Nikolaj Malko, Georg Szell, Grzegorz Fitelberg a jiní.


Chlubnovi provedli díla:

• Veseloherní předehra, op. 34
 ▸ 27. 10. 1935 – Praha, rozhlas
• Z jara, op. 70
 ▸ 4. 2. 1951 – Praha, Dům umělců
 ▸ 6. 3. 1952 – Praha, rozhlas
 ▸ 4. 4. 1952 – Praha, rozhlas
 ▸ 4. 7. 1952 – Praha, rozhlas
 ▸ 24. 5. 1956 – Praha, rozhlas
• Koncert pro housle a orchestr, op. 75
 ▸ 18. 10. 1956 – Praha, Dům umělců
 ▸ 21. 7. 1957 – rozhlas

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK

zahájení činnosti: 1934, Praha

Pekárkův salonní orchestr; Salonní orchestr FOK; Orchestr FOK, symfonický orchestr.
Založen v říjnu 1934. Přesné datum není známo, protože archiv tělesa shořel za druhé světové války v bytě hobojisty Josefa Shejbala. Impuls k založení dal dirigent a organizátor Rudolf Pekárek, který do Kmochovy restaurace v Praze v blízkosti Vinohradského divadla svolal setkání mladých hudebníků bez zaměstnání a navrhl jim ustavení nového orchestrálního tělesa.
Název orchestru, který měl původně jen 25 členů (5 primů, 2 sekundy, 2 violy, 2 violoncella, kontrabas, flétna, hoboj, 2 klarinety, 2 lesní rohy, 2 trubky, trombon, harfa, bicí nástroje a klavír) souvisel s Pekárkovou představou o jeho budoucí činnosti, jež se měla soustředit především k nahrávání pro Film, k účinkování v Opeře a ve zbylém čase podle možnosti i ke Koncertování. Praxe tyto představy výrazně korigovala: zdrojem příjmů byla především práce orchestru pro rozhlas, který potřeboval zaplňovat hudbou rozsáhlé časové plochy; příležitostí ke spolupráci v opeře bylo po celou dobu existence tělesa jen málo, a pravidelná činnost koncertní byla z časových a finančních důvodů až na místě posledním. Orchestr byl v anoncích uváděn rovněž jako Salonní orchestr FOK, Pekárkův salonní orchestr nebo jen Orchestr FOK.
Pekárek orchestr vedl po organizační stránce, dirigoval ale převážně jen zábavnou a tzv. salonní hudbu, zatímco závažnější programy řídili Václav Smetáček, Otakar Pařík, Iša Krejčí a další dirigenti.


Chlubnovi provedli díla:

• Fantasie c moll pro violu a orchestr, op. 44
 ▸ 21. 8. 1958 – Praha, Smetanova síň Obecního domu
• Karneval podzimu, op. 82
 ▸ 16. 2. 1954 – Praha, Dům umlěců
 ▸ 26. 5. 1956 – Praha, Smetanova síň Obecního domu

Šakova filharmonie

zahájení činnosti: září 1919, Praha
ukončení činnosti: listopad 1921, Praha

U zrodu orchestru, založeného v září 1919, stáli dirigent Ludvík Vítězslav Čelanský (1870–1931) a dirigent, skladatel a hudební podnikatel Vladislav V. Šak (1894–1977). Čelanský vedl po odvolání Viléma Zemánka v sezoně 1918/1919 Českou filharmonii, a když byl v jejím čele nahrazen Václavem Talichem, uvítal novou možnost uplatnění. Založení nového orchestru se tak automaticky vnímalo jako úmyslná konkurence České filharmonie, jež se právě nacházela ve složité finanční situaci a nevyjasněném právním postavení. Mezi oběma orchestry vládlo od začátku napětí.
Celkovým počtem 84 koncertů bylo krátké období existence orchestru velmi velkorysé. Hrál často dvakrát (někdy i třikrát) denně, což při nutnosti střídat sály kladlo na hráče značné nároky. Vzhledem k tomu, že budovu Rudolfina získalo po roce 1918 Národní shromáždění, docházelo ke sporům s Českou filharmonií o Smetanovu síň. Šakova filharmonie vystupovala také v Národním domě na Smíchově, na Žofíně, ve Velkém sále paláce Lucerna, v Plodinové burze, pořádala promenádní koncerty v Riegrových sadech a v Belvederu.
Naposled orchestr vystoupil 1. listopadu 1921.
Ještě po létech byly na Šakovi, jehož hazardní podnikatelské počínání pokračovalo, vymáhány soudní cestou dlužné částky. Krátkodobá existence Šakovy filharmonie, která skončila souhrou osobního selhání, neuvážených kroků a nacionalismem motivovaných projevů, pomohla na druhé straně stmelit Českou filharmonii a upevnit její postavení v českém hudebním životě.


Chlubnovi provedli díla:

• Do pohádky, op. 8 (18. 9. 1921, první provedení)

kontakt | © Martin Pašek 2018–