Miloš Wasserbauer

V roce 1937 nastoupil na místo operního režiséra v Zemském divadle v Brně, kde uváděl především díla z českého repertoáru. Po uzavření Zemského divadla v Českém lidovém divadle v Brně (1942–44) v květnu roku 1944 uvedl cyklus skladeb Bedřicha Smetany k 120. výročí narození skladatele. O čtyři měsíce později byla uzavřena všechna divadla na území protektorátu a všem zaměstnancům byly přiděleny nucené práce. Wasserbauer byl nasazen jako pomocný dělník u zámečnické firmy Karel Mudroch v Tišnově. Po válce se znovu vrátil k divadlu. Od května 1945 pracoval jako šéf činoherní scény v Českém divadle moravskoslezském v Ostravě. Po několika pokusech o činoherní režii se znovu vrátil k hudebním inscenacím. V roce 1946 přijal angažmá v Zemském divadle v Brně, v němž působil do roku 1953. Kontinuita brněnského působení byla přerušena osmiletým angažmá v bratislavském Slovenském národním divadle.
Do Brna se definitivně vrátil v roce 1960, kdy byl znovu angažován jako operní režisér, a působil zde až do své smrti. Na jeho inscenacích se podíleli dirigenti František Jílek a Václav Nosek, výtvarníci František Tröster a Miloš Tomek. Příznivý ohlas kritiky měly především inscenace soudobých oper. V šedesátých letech hostoval s operním souborem v mnoha evropských městech.
Wasserbauer působil celý život nejen jako operní režisér, ale i jako pedagog. Mezi roky 1939–51 vyučoval na brněnské konzervatoři. Ve spolupráci se svojí manželkou Věrou Střelcovou-Wasserbauerovou vybudoval Operní studio, v němž měli mladí adepti operního umění možnost vyzkoušet si své řemeslo přímo v praxi. Na této scéně navíc vznikla spousta projektů. V roce 1957 se stal vedoucím operní režie a operního herectví na JAMU. Tuto funkci vykonával do roku 1970, kdy náhle zemřel na srdeční záchvat.