Karel Boleslav Jirák

Skladatel, hudební teoretik, pedagog, dirigent, hudebně organizační pracovník.
Po převratu v roce 1918 nastoupil v Národním divadle v Brně jako kapelník. Během šesti měsíců, které zde strávil, dirigoval převážně české opery a scénické melodramy. Z podnětu administrativního správce pražské konzervatoře Františka Spilky se Jirák ujal korepetic na pěveckém oddělení tohoto ústavu, záhy mu bylo přiděleno i vyučování harmonie, hudebních forem a instrumentace, čímž se stal suplentem v kompozičním oddělení. Od školního roku 1921/22 se už věnoval pouze hudebně teoretickým předmětům (i skladbě) a po dvou letech byl jmenován profesorem. Byl jedním ze zakládajících členů Československé sekce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM), založené roku 1923. Pracoval v jejím výboru spolu s Václavem Štěpánem a Erichem Steinhardem, podílel se na vypracování jejích stanov. Dne 17. 6. 1924 se za své aktivity stal řádným členem IV. třídy České akademie věd a umění (ČAVU). Až do roku 1940, kdy rezignoval na svou činnost v ČSAV, pracoval v mnoha hudebních porotách pro udělování cen za nejlepší hudební díla, v letech 1927–32 byl jednatelem hudebního odboru IV. třídy ČAVU.
Dne 18. 5. 1923 zahájila v Praze svá první vysílání rozhlasová stanice Radiojournal a Jirák byl o dva roky později do této instituce povolán jako hudební poradce. V roce 1929 se stal šéfem hudebního programu, který zodpovídal za strukturu hudebního vysílání nejen v Praze, ale i Brně, Bratislavě, Košicích a Moravské Ostravě. Kvůli této činnosti přerušil i své vyučování na pražské konzervatoři. V době, kdy se Česká filharmonie dostala do existenční krize, dojednal s ní tzv. koncerty Radiojournalu, jež jí zajišťovaly pravidelný příjem. Dbal na vyrovnané proporce mezi vážnou a populární hudbou a na to, aby výběr všech druhů hudby podléhal „pravidlům umění“. Nezdráhal se propagovat i nejmodernější, avantgardní hudební směry, neboť byl přesvědčen o jejich nezbytnosti pro vývoj hudební kultury vůbec.
V letech 1920–45 působil též jako koncertní dirigent. Dirigoval ovšem jen příležitostně, většinou jako host. Nejčastěji pracoval s Českou filharmonií (v uvedených letech absolvoval s ní 108 koncertů). Repertoár, který uváděl, byl široký a všestranný.