Václav Smetáček

Dirigent, hobojista a muzikolog.
Syn právníka a amatérského hudebníka JUDr. Rudolfa Smetáčka. Po studiích na gymnáziích v Brně, Slaném a v Praze studoval na pražské konzervatoři hru na hoboj u Ladislava Skuhrovského (1922–30), skladbu u Jaroslava Křičky (1928–30) a dirigování u Metoda Doležila a Pavla Dědečka (1928–30) a současně hudební vědu na filosofické fakultě Karlovy univerzity u Zdeňka Nejedlého a Josefa Huttera, estetiku u Otakara Zicha a rovněž filosofii (1928–33, PhDr., disertace Orchestrace Smetanova mládí). V roce 1928 založil a až do ukončení činnosti (1956) vedl Pražské dechové kvinteto (původní obsazení: Rudolf Hertl – flétna, Václav Smetáček – hoboj, Vladimír Říha – klarinet, Otakar Procházka – lesní roh a František Matějka – fagot). Působil v České filharmonii jako zástupce I. hobojisty (1930–33); v letech 1934–43 byl postupně tajemníkem hudebního odboru, přednostou gramofonového oddělení a dirigentem v Československém rozhlase v Praze; od října 1943 do května 1945 byl dirigentem a šéfem filmového orchestru (FISYO), od roku 1934 do 1939 zástupcem sbormistra Josefa Herleho v Pražském Hlaholu, sbormistrem byl od 1940 do 1946. V roce 1942 se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru FOK (od 1952 Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK), který se stal jeho hlavním působištěm; uměleckým ředitelem a šéfdirigentem byl do roku 1961, šéfdirigentem pak až do března 1972, s orchestrem pak ještě spolupracoval jako hostující dirigent až do své smrti (1986). V sezóně 1959–60 byl dirigentem a ředitelem Městského symfonického orchestru v Berlíně.