Václav Skrušný

Václav Skrušný byl synem jevištního výtvarníka Václava D. Skrušného a otcovo povolání a jeho životní dráha (v době jeho narození byl Václav D. Skrušný zaměstnán jako divadelní malíř v opeře v Tbilisi, a to od roku 1898 až do roku 1907, pak byl v letech 1907–1918 šéfem malíren Městského divadla na Královských Vinohradech v Praze a v letech 1918–1946 šéfem malíren Národního divadla v Lublani ve Slovinsku) určily zároveň i jeho umělecký osud. Skrušný vychodil nejprve reálku, poté se vyučil u svého otce základům divadelní malby a první výtvarnické zkušenosti získával po jeho boku v divadelních dílnách v Lublani. K samostatné scénografické práci se dostal až v Zemském divadle v Brně, kam ho již roku 1931, tedy jako šestadvacetiletého, angažoval ředitel Václav Jiřikovský jako šéfa výpravy. V tomto divadle působil Skrušný ve funkci vedoucího malírny a ostatních dílen a zároveň domácího scénografa až do okamžiku jeho násilného uzavření v listopadu 1941 a v témž postavení přešel pak po krátké přetržce do tzv. Českého lidového divadla v Brně, vzniklého z milosti okupantů na troskách jimi zlikvidovaného Zemského divadla roku 1943. Zde setrval až do své předčasné smrti, kterou způsobila krátká zákeřná choroba. Zemřel ve věku třiceti devíti let.