Jindřich Polášek

V dětství dómský vokalista, obracel se k hudbě soustavně na učit. ústavu (maturita 1923), jako mimořádný žák Oldřicha Vávry na brněnské konservatoř (od 1922), kterou pak řádně absolvoval (1927). Vystudoval později i obor dirigování (1929–32) a zdokonaloval se v houslích soukromým studiem u Jindřicha Felda (1937 až 1938). Působil v brněnské pobočce Československého rozhlasu (od 1932 II. koncertní mistr). Prokázal platné služby nové české a zvláště moravské tvorbě v rozhlase i bývalém Klubu moravských skladatelů jako interpret četných novinek i jako primárius Novákova kvarteta a Moravského komorního tria. Vyučoval na brněnské konservatoři (1941–46). Uplatňoval se v rozhlase též dirigentsky (1932–36 a 1952 ad.). Z jeho skladeb vyšla klavírní suita Dětské chvilky (1931, Oldřich Pazdírek 1932; orchestrace Františka Suchého, brněnský rozhlas 8. 8. 1941), v rukopise zůstaly klavírní sonatina Volá Londýn (1943, provedeno v Praze 1943), suita pro housle a violu (1944, provedeno v Brně 1947), 3 klavírní Nálady (1949), sonatina pro hoboj a klavír (1949, provedeno v Brně 1954), sonáta pro flétnu a klavír Předjaří (věnováno Maxi Švabinskému, 1950, provedeno v Brně 1953) a Smyčcový kvartet (1950–51).