Oldřich Černý

Syn a žák Františka Černého. Zpíval v dómském sboru pod Josefem Nešverou, jako realista vypomáhal již v otcově škole i orchestru, dojížděl k Otakaru Ševčíkovi do Vídně (1916–17). Studoval po prvé světové válce v Praze u Ševčíka, Kociana i Ondříčka, absolvoval u Henry Marteaua na Německé hudební akademii (1924) i u Karla Hoffmanna na mistrovské škole konservatoře (1926–28). Jako stipendista ve Francii (1928–30) byl primáriem Kvarteta Slovanského ústavu v Paříži, kde studoval na l’Ecole Normale de Musique u Thibauta (housle) a Dirana Alexaniana (komorní hru). Po rozpadu kvarteta ve službách Československého rozhlasu (od 1933 koncertní mistr v Ostravě, od 1938 člen symfonického orchestru v Praze, od 1942 druhý koncertní mistr). Od r. 1959 v symfonickém a divadelním orchestru v Káhiře.