Marie Řezníčková

Provdaná Safierová.

Po studiu obchodní školy v Olomouci (1914–16) pracovala jako bankovní úřednice (1916–26, Olomouc, Cheb, Košice). V mládí zpívala na kůrech, v pěveckém spolku Sušil a hrála v ochotnických divadelních sdruženích. Soukromě se učila zpěvu u Antonína Petzolda v Olomouci a u profesora Ulanowského ve Vídni (v době působení v Bratislavě). Pěveckou kariéru začínala jako členka operního sboru v Košicích (1926–27), kde zpívala například Hátu (Prodaná nevěsta) a Aninu (La traviata). V Bratislavě zpívala rok ve sboru, poté převzala jako sólistka většinu rolí po Martě Krásové (1927–35). Působila v brněnské opeře (1935–41), v Národním divadle v Praze (1942–45) a po třech sezónách se opět vrátila do Brna (1945–57). Hostovala ve většině českých divadel. Disponovala výrazným hereckým talentem a mimořádným hlasovým rozsahem. Vystupovala koncertně v kantátách a oratoriích. Vyučovala soukromě a na brněnské konzervatoři (1945–48, od roku 1951). Z jejích žáků vynikly například Libuše Domanínská a Marie Burešová. Získala titul zasloužilá umělkyně (1954) a stala se čestnou členkou Státního divadla v Brně (1964).