TICHÉ USMÍŘENÍ
symfonická kantáta pro sólový střední hlas a orchestr
na slova Otokara Březiny

Okolnosti vzniku

Cyklus čtyř písní s klavírem pod názvem Tichá usmíření, op. 1 napsal rovněž Ladislav Vycpálek (1908–09), skladbu se stejným názvem má ve dvém díle i Zdeněk Blažek (jako závěrečné jedenácté číslo z instruktivních Maličkostí III. pro klavír (1980).

Všeobecná charakteristika a formální struktura

Životopisné souvislosti

Souvislosti.

Provádění

23. října 1921, 15:30

Praha, Smetanova síň Obecního domu (abonentní koncert České filharmonie) – Egon Fuchs, Česká filharmonie, dir. Václav Talich.²

Recepce

Oznámení prvního provedení v Moravské orlici,roč. 57 (1919), 31. 10., č. 249, s. 4.
(zvětšit kliknutím).

„Vážná snaha Chlubnova projevena byla jeho skladbou. Již to, jak s porozuměním vnikl v Březinovu báseň jak tlumočil její obsah přiléhavým výrazem své hudby, zasluhuje největšího uznání. Prostředky, jichž tu užívá, jsou rázu veskrz moderního, ro širší obecenstvo snad ne snadno přístupné, ale nedá se upříti, že dbá skladatel jisté umírněnosti, která je dobrou předzvěstí pro budoucnost. Po stránce hudební techniky je práce Chlubnova nejvýš pozoruhodnou.“³

Oznámení pražského provedení v Národních listech,roč. 61 (1921), 23. 10., č. 291, s. 5.
(zvětšit kliknutím).

„Podkladem jsou tu básně Březinovy – a sice prvé větě přinášejí pouze myšlénkový námět, ve druhé větě jest text přímo komponován pro solový hlas. – Prvá věta vyjadřuje neradostné skladatelovo mládí: dělené smyčce zabarvované zvukem celesty (při premiéře užito klavíru) zaznívají snivou, tlumenou hudbou, vytvářenou krátkými motivky – harmonicky-vertikálně myšlenými, které teprve ve druhé části stávají se rozmanitějšími a bohatšími. Také polyfonicky je prvá věta dosti chudá a téměř naprosto jest pomíjeno dřev a žesťů. – I druhá věta je s prvou příbuzné nálady, jenže solový hlas tu myšlenku konkretněji vyjadřuje. Jest však zřejmo, že zde byl skladatel ve výrazu příliš poután textem, neboť zachází s předlohou celkem libovolně, děle ji na jednotlivé úseky a fráse, které ještě rozpřádá a doplňuje orchestrální větou. Tím se stává druhá věta poněkud formálně neucelenou, ač je bohatěji propracována než věta prvá v thematech i instrumentaci. Pan Eg. Fuchs s pochopením zpíval svůj part a celé provedení díla působilo dojmem příznivým.“⁴

„Umělecký ráz povahy Chlubnovy a způsob, jímž zmocnil se svého tmatu, má podstatu poněkud dekadentní. Vztah k Březinovi, jehož Tajemné dálky mu byly inspirací, vyrustá právě na tomto jichspolečném rysu, jehož bolestný ráz zazní leckde z veršů prvých básnických děl Březinových. U Březiny však byl onen rys dekadentním toliko zdánlivě, byl nutným vývojovým stupněm, jímž projíti musil, aby prožil svou tvůrčí katharsis, kdežto Chlubnovi stal se v Tichém usmíření východiskem podstatným. Ideje Březinovy, jež vyrůstá z Tajemných dálek a hymnicky vrcholí ve Stavitelích chrámu, Chlubna nepostřehl. Březina inspiroval ho potud, pokud našel v jeho básni slovy vyjádřeno to, co bylo osudem jeho vlastní duše, ale idea jeho nedotkla se ho vůbec, jinak byl nebyl by zůstal u její kolébky. – Po stránce technické je Tiché usmíření prací poctivou. Středisko instrumentační spočívá ve smyčcích, několikráte dělených a často sordinou přibarvovaných. Skupina nástrojů dechových je celkem zanedbána. Rovněž tematicky dílo mnoho neposkytuje; Chlubnovi je vším vertikálně naskicovaný motivek, nálada a barva, nikoliv horizontálně se vyvíjející hudební myšlenky. Zpěvní hlas v druhém oddíle, vzorně podaný E. Fuchsem, zaráží místy deklamační neúměrností. Po stránce ideové i technické Tiché usmíření nových hodnot nepřináší, přesto je dílem umělecky mravným, vzniklým ze skutečné tvůrčí nutnosti.“⁵

„Novinkou koncertu, ne právě příznivě umístěnou mezi takové dva živelně strhující projevy, jako je Berliozův »Král Lear« a Straussův »Don Juan«, byla dvojvětá skladba »Tiché usmíření« pro orchestr a sólový hlas na básně Březinovy od moravského skladatele Oskara[!] Chlubny. Líčí bezútěšný smutek autorova životního jara, zprvu samostatnou větou orchestrální a pak ve spojení se zpěvním zhudebněním několika Březinových slok z »tajemných dálek«. Jsouc upřímně cítěno a ušlechtile vysloveno, je nesporně dokladem vážných snah skladatelových, především ve větě prvé, v níž základní dojem matně teskných meditací je bezprostřední a nepřechází v únavnou bezkrevnost, již vyvolává věta zpívaná. Souditi určitěji na rozpětí tvůrčího talentu Chlubnova na podkladě tohoto díla prozatím bych si netroufal. – Provedení celého koncertu bylo tentokráte bez výhrady znamenité. […] Novinka Chlubnova měla ve zpěvním partu výborného tlumočníka v prof. Eg. Fuchsovi.“⁶

„Mezi tato díla [Antonín Dvořák: Symfonie č. 5, Hector Berlioz: Král Lear a Richard Strauss: Don Juan], ovšem málo vhodně, zejména již pro skladbu samu, vloženo bylo první pražské provedení orchestrální skladby mladého skladatele českého. Jest to Osvald Chlubna, žijící v Brně, absolvent tamější školy varhanické, z jehož tvorby, již dosti početné [ve skutečnosti jen 15 opusů], zvoleno bylo jeho opus 10., nazvané Tiché usmíření, dle básně Ot. Březiny, jež jest dílu ideovým podkladem, a v druhé ze dvou částí skladby také dává se zpívati hlasu sólovému, kdežto část první je pouze orchestrální. Rozvržení skladby jest dost nevšední a originelní a nedělá dojem nějaké hledanosti, protože díl první jest tu vhodným preludiem k části závažnější a pěkně ji připravuje. Slohem a veškerým výrazem přiřaďuje se skladba sama na první pohled k moderně francouzské, a především je to Debussy, jehož jemné, étherické tóny zaznívají i z této práce. Menší orchestr, převaha na nástrojích smyčcových, zde mnohonásobně dělených, takže jich zvuk stává se až chaoticky rozptýleným a nejasným, záliba v dlouhých pianisimech a táhlých liniích motivů, jež mají působiti více barvou zvukovou nežli konturou, to vše naleznete zde obratně zvládnuto a poměrně pevně zasazeno. Přirozeně, že může to býti jen veliký bol, pathetické popírání života a t. d., co takovou hudbnou možno vyjadřovati. Má to zde býti pesimistické loučení s trudným mládím vlastního prožití skladatelova, odtud také volba této básně. Než co nás u básníka zaujme jako výtvor silné fikce básnické, v tomto převádění na reální podklad vlastního života již nepřesvědčuje. Skladatel, ani ještě třicetiletý, sotva se doopravdy již loučí s mládím a do své žalosti se jen uměle vmýšlí. Mimo to máme dnes již dost tohotonaříkavého a příliš uzounkého subjektivismu v umění, od něhož čekáme dnes zcela jiných činů. – Part zpěvní přednesl se zdarem p. Eg. Fuchs, nedávaje se rázem hudby svésti od svého jadrného způsobu pronunciačního.“⁷

¹ Pozvánky na koncert:
▪ -k [=ČERNUŠÁK, Gracian]. První symfonický koncert orchestru Nár. divadla v Brně. Lidové noviny, roč. 27 (1919), 31. 10., č. 302, s. [1]–2.
▪ Národní divadlo v Brně. Moravská orlice, roč. 57 (1919), 31. 10., č. 249, s. 4.

  Program koncertu:
1. Josef Bohuslav Foerster: Symfonie č. 2 F dur, op. 29
2. Osvald Chlubna: Tiché usmíření, op. 10
3. Josef Suk: Fantazie g moll, op. 24, JSKat 52
4. Jaroslav Křička: Albatros (orchestrální verze)

  Referáty z koncertu:
▪ -ich. [=?] První symfonický koncert v Měst. divadle. Rovnost, roč. 35 (1919), 1. 11., č. 301, s. 6.
▪ -k [=ČERNUŠÁK, Gracian]. Symfonický koncert divadelního orchestru v Brně. Lidové noviny, roč. 27 (1927), 1. 11., č. 303, s. 5–6.
▪ K. S. [=SÁZAVSKÝ, Karel]. Symfonický koncert v divadle. Moravská orlice, roč. 57 (1919), 4. 11., č. 251, s. 3–4.

² Pozvánky na koncert:
▪ Česká filharmonie. Čas, roč. 31 (1921), 19. 10., č. 245, s. 5.; též 22. 10., č. 248, s. 5.
▪ Česká Filharmonie. Československá republika, roč. 242 (1921), 22. 10., č. 290, s. 7.
▪ Česká Filharmonie. Venkov, roč. 16 (1921), 22. 10., č. 248, s. 5. (jako „Tiché smíření“)
▪ Týdenní kalendář koncertní. Národní listy, roč. 61 (1921), 23. 10., č. 291, s. 5.
▪ Skrjabinova II. symfonie. Národní listy, roč. 61 (1921), 18. 9., č. 256, s. 5.

   Program koncertu:
1. Osvald Chlubna: Tiché usmíření, op. 10
2. Richard Strauss: Don Juan, op. 20
3. Hector Berlioz: Král Lear, op. 4, H 53
4. Antonín Dvořák: Symfonie č. 5 F dur, op. 76, B 54

   Referáty z koncertu:
▪ O. L. M. [=?]. Abonentní koncerty České filharmonie. Dalibor, roč. 38 (1921/22), č. 3, s. 24.
▪ O. Š. [=ŠOUREK, Otakar?]. Fr. Ondříček – Česká filharmonie. Venkov, roč. 16 (1921), 23. 10., č. 249, s. 8.
▪ N. [=?]. Z pražských koncertů. Lidové noviny, roč. 29 (1921), 26. 10., č. 537, s. 7.
▪ V. [=?]. Česká filharmonie. O. Chlubna: Tiché usmíření. Čas, roč. 31 (1921), 26. 10., č. 251, s. 4.
▪ hd [=?]. Druhý řádný koncert České Filharmonie. Československá republika, roč. 242 (1921), 27. 10., č. 295, s. 8.
▪  aš [=?]. Česká filharmonie. Národní listy, roč. 61 (1921), 30. 10., č. 298, s. 5.

³ K. S. Symfonický koncert v divadle., op. cit.

⁴ O. L. M. Abonentní koncerty…, op. cit.

⁵ N. Z pražských koncertů., op. cit.

⁶ O. Š. Fr. Ondříček – Česká filharmonie, op. cit.

⁷ hd. Druhý řádný koncert České Filharmonie, op. cit.

Dílo zmíněno

▪ III. symfonický koncert. Divadelní šepty, roč. 3 (1922/23), 13. 1. 1923, č. 17, s. 83–85. ▪ BLATNÝ, Josef. Hudba v Brně. Archa, roč. 40 (1923), č. 2, s. 104–105. ▪ Černohorská (1959) ▪ ČF100+10 (s. 216, chybně uvedeno jako premiéra) ▪ ČHNS ▪ ČMH, s. 146 ▪ ČSHS-I (hesla „Březina Otokar“, s. 142 a „Chlubna Osvald“, s. 538–539) ▪ Divadelní šepty: přehledy provedeného repertoáru (roč. 2 (1921/22), č. 31, s. [181], roč. 4 (1923/24) a č. 35, s. 210). ▪  Dvacet osm symfonických koncertů. Národní listy, roč. 61 (1921), 13. 9., č. 251, s. 5.; též 15. 9., č. 253, s. 4.; 16. 9., č. 254, s. 4.; 17. 9., č. 255, s. 4. ▪ Kuna (2009) ▪ MSN ▪ Nnn. [=NEUMANN, František]. III. symfonický koncert. Divadelní šepty, roč. 5 (1924/25), č. 17, s. 109–112. ▪ PHSN-IIa (heslo „Chlubna, Osvald“, s. 446) ▪ RDH ▪ SČHK (heslo „orchestrální píseň“, s. 668) ▪ SPDČH (uvedeno jako sbor s orchestrem, s. 179) ▪ SČSaKU ▪ SD ▪ TKH (jako symfonická kantáta) ▪ Symfonické koncerty. Divadelní šepty, roč. 4 (1923/24), 17. 5. 1924, č. 35, s. 210. ▪ VZK 1928/29 ▪ SVOBODA, Jiří.Profily skladatelů: Osvald Chlubna. Hudební rozhledy, roč. 5 (1952), 6. 10., č. 15, s. 26. ▪ ČERNUŠÁK, Gracian. Významné životní jubileum. K 60. narozeninám O. Chlubny. Hudební rozhledy, roč. 6 (1953), č. 11, s. 502. ▪ ČERNOHORSKÁ, Milena. Brněnské kašny a fontány. K tvůrčímu profilu skladatele Osvalda Chlubny. Hudební rozhledy, roč. 12 (1959), č. 3, s. 106–109.