Do roku 1945 výtvarně činný, jeho raná tvorba se utvářela pod vlivy J. Šímy, P. Picassa, S. Dalího, M. Chagalla a M. Ernsta. Ve fotomontážích a ilustracích ze 40. let 20. století (s M. Korečkem) předjímal happeningy 60. let. V letech 1950–1970 se věnoval teorií umění a publikování knih o moderním výtvarném umění.
K vlastní tvorbě se vrátil v 70. letech 20. století, vytvářel fumáže, koláže, asambláže, sporadicky se věnoval malbě.

Narodil se v rodině učitele a školního inspektora. Během studií práv v Lyonu se roku 1904 se seznámil s hercem, režisérem a později učitelem na Pařížské konzervatoři Charlesem Dullinem, který se stal jeho celoživotním přítelem i spolupracovníkem. Od roku 1906 pracoval na seinské prefektuře. Roku 1913 se oženil se Španělkou Amálií Isabelou Enetovou, která zemřela roku 1938.

Debutoval roku 1906 sbírkou básní L’allée des mortes (Alej mrtvých), známější se stal sbírkou povídek Le Cabaret (1919, Kabaret) a románem Indice 33 (1920, Index 33) inspirovaných první světovou válkou. Jeho dílo je žánrově velmi bohaté, inspirované romantismem, mýty, středověkými pověstmi a legendami a také moderní fantastikou. Vyznačuje se vybroušeným stylem a autor v něm spojuje sen se skutečností.

Od roku 1922 pracoval jako filmový scenárista, byl šéfredaktorem filmového magazínu Pour vous. Za druhé světové války působil jako válečný korespondent. Od roku 1946 spolupracoval s rozhlasem. Roku 1947 se stal členem Goncourtovy akademie a roku 1956 obdržel za své dílo cenu Grand prix national des Lettres. Jako překladatel přeložil z němčiny druhý díl Goethova Fausta a ze španělštiny Calderónovu hru Život je sen. Zemřel roku 1973 na krvácení do mozku.

Vlastním jménem Emil Frída.

S Janem Nerudou a Svatoplukem Čechem největší český básník poslední čtvrtiny 19. století, jehož tvorba, udivující všestranností a rozsahem, svědčí ve velmi četných básních i celých sbírkách o živém vztahu k hudbě a bohatě působila na naši hudbu jako slovesný podklad děl vokálních a dramatických anebo inspirační podnět skladeb nástrojových.

Šéfredaktor Lékařských listů. Člen redakce České dermatologie a Encyklopedie praktického lékaře. Dopisovatel Lidových novin. V roce 1928 se podílel na přípravě Výstavy soudobé kultury v Brně.

Rabíndranáth Thákur (v anglickém přepisu Rabindranath Tagore) byl bengálský básník, prozaik, dramatik, hudební skladatel, malíř, pedagog a filozof, propagátor nezávislosti Indie a indického kulturního dědictví, hlasatel sbližování Východu a Západu, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1913.Thákur je dovršitelem moderní indické kulturní renesance, která zapojila indickou literaturu do světového kontextu, aniž ji zbavila nejcennějších rysů jejího tisíciletého odkazu, a dodnes je nejvýznamnějším spisovatelem moderní indické literatury. Napsal víc než 200 knih veršů, dramat, románů, povídkových souborů, esejů a cestopisných črt, z nichž mnohé sám přeložil do angličtiny.

Pocházel z hudební rodiny. V roce 1928 přijal angažmá v brněnské opeře, ve které setrval až do roku 1967. Kromě výborně zvládnutých pěveckých partů disponoval výrazným hereckým talentem. Vynikl ve vážných i komických operách. Nastudoval přes 130 rolí. Často vystupoval v rozhlase. V roce 1954 získal titul zasloužilý umělec.