Patřil rovněž do skupiny talentovaných tanečníků, které v Brně soustředil Ivo Váňa Psota. On jim dal základy pro další vývoj a přispěl tak k jejich pozdějšímu často velice výraznému uplatnění v českém baletu. Když v listopadu 1941 okupační orgány uzavřely zemské divadlo v Brně, Josef Sokol odešel do Katovic, do Brna se vrátil v roce 1945. Od roku 1947 byl choreografem v Liberci, krátce se vrátil do Brna, od roku 1949 pracoval jako choreograf a šéf baletu v Olomouci. V letech 1953–1957 působil v Ostravě jako sólový tanečník v baletu Emericha Gabzdyla. Potom pracoval až do roku 1984 v technickém zázemí divadla. Žádných ocenění se nedočkal a jeho kariera šla „do ztracena“, přesto na svou uměleckou kariéru rád vzpomínal.
Dožil se dvaadevadesáti let v dobré tělesné kondici a hlavně v duševní svěžesti, nepochybně k tomu přispěla i péče o zahrádku u rekreačního domu v Příboře.