Do roku 1945 výtvarně činný, jeho raná tvorba se utvářela pod vlivy J. Šímy, P. Picassa, S. Dalího, M. Chagalla a M. Ernsta. Ve fotomontážích a ilustracích ze 40. let 20. století (s M. Korečkem) předjímal happeningy 60. let. V letech 1950–1970 se věnoval teorií umění a publikování knih o moderním výtvarném umění.
K vlastní tvorbě se vrátil v 70. letech 20. století, vytvářel fumáže, koláže, asambláže, sporadicky se věnoval malbě.

Významná byla i jeho překladatelská činnost. Překládal z francouzského a německého jazyka především díla francouzských katolických básníků (G. Bernanos, L. Bloy, J. Giono, F. Jammes, J. de La Fontaine, P. Verlaine aj.) a německých expresionistů. Od konce čtyřicátých let se soustředí na překlady básnických sbírek své ženy Suzanne Renaudové.
Význam jeho překladatelského úsilí spočívá zejména v tom, že jako velmi dobrý znalec francouzské a německé literatury přeložil do češtiny díla do té doby českému čtenáři neznámých autorů. Za jeho nejvýznamnější překladatelský čin se považuje přeložení veršů G. Trakla, které významně ovlivnily soudobou českou poezii (F. Halas, V. Závada, J. Zahradníček).

A. V. Hrska se jako divadelník řadí k nejlepší plejádě českých scénických výtvarníků, kteří během druhé dekády dvacátého století významně zasáhli do divadelních tvorby. V souladu s nejnovějšími uměleckými proudy přeměnili zcela vizuální podobu divadla a položili základy moderní české scénografie jako nově se utvářejícího dramaticko-výtvarného oboru.