Václav Skrušný byl synem jevištního výtvarníka Václava D. Skrušného a otcovo povolání a jeho životní dráha (v době jeho narození byl Václav D. Skrušný zaměstnán jako divadelní malíř v opeře v Tbilisi, a to od roku 1898 až do roku 1907, pak byl v letech 1907–1918 šéfem malíren Městského divadla na Královských Vinohradech v Praze a v letech 1918–1946 šéfem malíren Národního divadla v Lublani ve Slovinsku) určily zároveň i jeho umělecký osud. Skrušný vychodil nejprve reálku, poté se vyučil u svého otce základům divadelní malby a první výtvarnické zkušenosti získával po jeho boku v divadelních dílnách v Lublani. K samostatné scénografické práci se dostal až v Zemském divadle v Brně, kam ho již roku 1931, tedy jako šestadvacetiletého, angažoval ředitel Václav Jiřikovský jako šéfa výpravy. V tomto divadle působil Skrušný ve funkci vedoucího malírny a ostatních dílen a zároveň domácího scénografa až do okamžiku jeho násilného uzavření v listopadu 1941 a v témž postavení přešel pak po krátké přetržce do tzv. Českého lidového divadla v Brně, vzniklého z milosti okupantů na troskách jimi zlikvidovaného Zemského divadla roku 1943. Zde setrval až do své předčasné smrti, kterou způsobila krátká zákeřná choroba. Zemřel ve věku třiceti devíti let.

Po maturitě na reálce v Brně (1934) studoval Emil Konečný architekturu na brněnské Vysoké škole technické až do uzavření vysokých škol v roce 1939. Souběžně studoval herectví na brněnské konzervatoři ve třídě prof. Waltra, kde absolvoval r. 1938. Už jako konzervatorista vystupoval v menších rolích v Zemském divadle v Brně a v letech 1936–1938 tu vytvořil několik scénických výprav, např. pro inscenaci Zeyerova-Sukova Pod jabloní, Smetanova Dalibora a Chlubnovy hry V den počátku. Stálé angažmá nastoupil v brněnském Zemském divadle v březnu 1940 a setrval v něm dvě sezóny (do srpna 1942).
Na konci srpna 1942 zahájil jednosezónní působení v plzeňském divadle, odkud byl v závěru války angažován do Prahy. Po krátkém pobytu v Městských divadlech pražských nastoupil 1. 8. 1945 angažmá v pražském Národním divadle. Zde vytvořil řadu rolí různých žánrů, uplatnil se zejména v antických a antikizujících postavách, v nichž vynikla jeho výrazná deklamační dikce a hlasová kultura. Vedle toho účinkoval v epizodních rolích v širokém repertoáru od klasiky po moderní drama.
V roce 1964 byl Emil Konečný jmenován zasloužilým členem ND.

A. V. Hrska se jako divadelník řadí k nejlepší plejádě českých scénických výtvarníků, kteří během druhé dekády dvacátého století významně zasáhli do divadelních tvorby. V souladu s nejnovějšími uměleckými proudy přeměnili zcela vizuální podobu divadla a položili základy moderní české scénografie jako nově se utvářejícího dramaticko-výtvarného oboru.