Ferdinand Švanda

Učil se hudbě od osmi let, hru na violoncello studoval na vídeňské konservatoři u Friedricha Bauxbauma (1915–17) a u Jana Buriana na pražské mistrovské škole (1928). Spolupracoval ještě později s Karlem Pravoslavem Sádlem. Prvý violoncellista Národního divadla v Brně (1917–19), pak druhý (1919–21), člen Moravského komorního sdru­že­ní (1919–20), v jehož koncertech hrál sólová čísla, uvedl violoncellovou sonátu Bakalovu (1918), člen České filharmonie v Praze (1921–43), krátce též souboru Pro arte antiqua. Nyní (1963) v Brně profesor konservatoře (od 1952), též člen Státní zkušební komise (do 1953). Osvědčil se jako zdatný sólista v Praze (velmi úspěšný koncert 25. 4. 1935) i v Brně, též jako slohový hráč komorní, soustředí se však nověji zcela k činnosti pedagogické. Z jeho žáků vynikli dr. Karel Krafka a Jaroslav Chovanec. Má v rukopisu studium stupnic s analysou nácviku a technická studia pro svůj nástroj.