František Svoboda

Fagotista a hudební pedagog.
Narodil se v hudebnické rodině (otec byl hobojistou v Divadle 5. května v Praze a od roku 1948 v orchestru Janáčkovy opery v Brně). Hře na housle se začal František Svoboda věnovat v šesti letech, později přidal klavír a jako samouk i klarinet a saxofon. V roce 1950 byl přijat na brněnskou konzervatoř do fagotové třídy Josefa Jakubce (1950−56). O tři roky později již zastával místo prvního fagotisty Zpěvoherního orchestru Státního divadla v Brně a v roce 1954 byl přijat do Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Brně. Od roku 1956 zastával místo prvního fagotisty Státní filharmonie Brno a současně pokračoval ve studiu fagotové hry u Josefa Jakubce na JAMU (1956−60). Na soutěži dechových nástrojů o cenu Antonína Rejchy na Pražském jaru byl v roce 1959 oceněn druhou cenou (při neudělení první ceny).
František Svoboda stál u zrodu několika hudebních těles. V roce 1955 byl zakládajícím členem Foersterova dechového kvinteta (Radomír Pivoda, Josef Žvachta, Bohumil Opat, František Svoboda, Otto Kopecký), s nímž natočil více než tři desítky rozhlasových nahrávek. V roce 1981 založil komorní soubor Fagoti Brunenses (František Svoboda, Vavřinec Špaček, Jindřich Tioka, Jiří Nykodým; od roku 1995 nová sestava: Jiří Jakubec, Roman Novozámský, Tomáš Františ, Vladimír Pečinka) s repertoárem od 17. století až po současnost. Byl rovněž členem brněnského souboru Collegium musicum brunense.