Josef Jakubec

Hudební nadání projevoval již v dětství, ale díky tíživé finanční situaci rodiny bylo rozhodnuto o jeho studiu v kněžském semináři. Touha po hudebním vzdělání však chlapce nakonec přivedla prostřednictvím jeho strýce Jana Pehlíka k pěšímu pluku 22 v Zadaru v Dalmácii, kde se stal elévem hudební školy. Pod vedením kapelníka Josefa Chládka zde působil sedm let (1911−18). První angažmá získal po válce, kdy v roce 1919 nastoupil do orchestru divadla v Českých Budějovicích. V letech 1924−26 se zdokonaloval ve hře na fagot jako soukromý žák profesora vídeňské konzervatoře K. Strobla. Působil v operním orchestru divadla v Olomouci (1920−34), v rozhlasovém orchestru v Ostravě (1934−38), po přesídlení do Brna pak v místním malém rozhlasovém orchestru a v Symfonickém orchestru Československého rozhlasu Brno pod vedením Břetislava Bakaly (1938−52). Současně zdokonaloval své hudební vzdělání soukromými hodinami u Josefa Fügera, pedagoga pražské konzervatoře. Byl členem Moravského dechového kvinteta (Hynek Kašlík, František Suchý, Karel Holub, Jaroslav Vémola, Josef Jakubec) a vystupoval i jako sólista. Pro Československý rozhlas natočil několik nahrávek (např. Fagotový koncert Václava Pichla se Státní filharmonií Brno za řízení Jiřího Waldhanse, Sonátu pro fagot a violoncello Wolfganga Amadea Mozarta společně s Karlem Krafkou atd.).
Po roce 1945 se stal pedagogem brněnské konzervatoře, o pět let později přijal místo na JAMU a vychoval řadu vynikajících žáků (František Svoboda, Jaroslav Hýl, Vavřinec Špaček, Jindřich Tioka, Jiří Nykodým a další).
Josef Jakubec je autorem pedagogického spisu Fagotová hlasivka, její důležitost, zhotovení a funkce, kterou sepsal na přání svých studentů z brněnské konzervatoře a JAMU. Josef Jakubec se domnívá, že každý fagotista by měl být schopen vyrobit si fagotovou hlasivku − strojek. V publikaci se tedy zabývá podrobně přesnou anatomickou stavbou strojku, jeho funkcí, postupu výroby z třtiny atd. Upravuje rovněž odbornou terminologii (termín „hlasivka“ na místo původního termínu „strojek“, dále trubice, štípa, výstružek, chvějná stěna, hrubý jazýček atd.).