Bohumír Liška

Vyrůstal v Sedlčanech a od roku 1922 v Berouně. Tam se začal vzdělávat ve hře na klavír a varhany u Josefa Romana. Jako devítiletý poprvé vystoupil na veřejnosti. Od svých 15 let začal pracovat jako úředník. Zároveň byl členem malého amatérského hudebního souboru, kde podle potřeby hrál na housle, na kytaru nebo bicí. Od roku 1922 dirigoval sokolskou hudbu. Současně působil jako tympanista v pražské Studentské filharmonii, kde měl možnost si zkusit i dirigování. Po sloučení Studentské filharmonie s operním studiem se tu po roce 1938 stal korepetitorem, sbormistrem a druhým dirigentem. Zároveň byl klavíristou v taneční škole Jelizavety Nikolské (1935–37), s níž absolvoval první umělecké cesty do Švýcarska, Holandska a Německa. Jako sbormistr působil v pražském Ženském pěveckém sboru (1936–40) a v letech 1937–40 plnil funkci korepetitora opery a baletu Národního divadla. V té době (1938) absolvoval dirigentské a kompoziční oddělení pražské konzervatoře. Od roku 1940 dirigoval brněnskou zpěvohru. V roce 1941 však bylo české divadlo zavřeno a Liška byl gestapem zatčen. Po propuštění začal pracovat jako dirigent Orchestrálního sdružení, které vedl 15 let. Od roku 1943 vedl také komorní orchestr a v květnu 1945 se vrátil k brněnské opeře. Nastudoval tu významné původní operní premiéry (Veronika Rafaela Kubelíka, Freje pana Dačického Osvalda Chlubny, Pohádku máje Jaroslava Kvapila) i některé balety. Přitom dirigoval běžný operní repertoár. Od roku 1941 vyučoval dirigování na brněnské konzervatoři a od roku 1951 také na Janáčkově akademii múzických umění. V roce 1955 přišel do Plzně, když do té doby spolupracoval jako host s některými symfonickými orchestry.