Gustav Pivoňka

V době 1907–11, kdy studoval na místeckém gymnáziu, se hudebně vzdělával u Františka Kolaříka, z jehož popudu pak v letech 1912–15 navštěvoval v Brně Janáčkovu varhanickou školu a soukromě též studoval hru na klavír u Marie Dvořákové (v roce 1920 vykonal v Brně státní zkoušky ze sborového zpěvu a hry na klavír). V letech 1915–16 před odchodem na italskou frontu, kde byl do konce 1. světové války, řídil kůr v Koryčanech. Od roku 1919 žil v Olomouci, kde působil v chrámu sv. Václava jako choralista (1919–31), pak po Petzoldově smrti jako kapelník a ředitel kúru (1931–75). V Olomouci také učil hře na klavír v hudební škole Žerotína, kde od roku 1921 působil 24 let jako správce a ředitel školy. Dále vyučoval na Státním reálném gymnáziu (1919–20, 1925–26), Státním dívčím reálném gymnáziu (1919–21) a učitelském ústavu (1920–21). Po obnovení Univerzity Palackého učil jako lektor v letech 1946-1964 na katedře hudební vědy a výchovy klavír, zpěv, sborový zpěv a řízení pěveckého sboru. Do olomouckého hudebního života se začlenil hlavně v období mezi dvěma světovými válkami jako pianista (zejména interpret Leoše Janáčka – klavírních cyklů Po zarostlém chodníčku a V mlhách) a organizátor (jako místopředseda Volného sdružení přátel moderní hudby v Olomouci a významný člen následného Spolku pro komorní hudbu účinkoval na koncertech a slovem popularizoval skladby soudobých autorů).

Gustav Pivoňka se uplatňoval i jako skladatel, byť jen příležitostně. Přesto byl autorem asi 50 skladeb, převážně psaných pro církevní účely, ale také světské skladby – mužské sbory. Byl činný i v oblasti hudební publicistiky (ve sborníku Ostravský kraj k 30. výročí úmrtí Leoše Janáčka (Ostrava 1958) je otištěna Pivoňkova vzpomínka Pan ředitel Janáček na stranách 9–15 nebo v almanachu Do druhé padesátky). V Památníku olomouckého Žerotína 1930–40 (Olomouc 1941, s. 32–38) je jeho stať Hudební škola Žerotína 1931–41. V časopisu Opus musicum (8, 1976, č. 7–8, s. 234–236) Pivoňka publikoval článek Janáček očima mých vzpomínek. Čtyři měsíce před smrtí se Pivoňka aktivně zúčastnil jako poslední žijící Janáčkův žák založení nové Společnosti Leoše Janáčka v Ostravě (1. června 1977).