Stanislav Staněk-Doubravský

Syn Aloise Doubravského, studoval varhanickou školu v Brně (1912–14) a konzervatoř v Praze (1914–15). Během první světové války utrpěl těžká zranění. V letech 1917–25 byl kapelníkem Národního divadla v Brně, kde nastudoval zejména balety a operety. V letech 1925–31 působil jako šéf Státní opery v Kluži (Rumunsko). Zasloužil se o uvádění oper českých autorů (Bedřich Smetana – premiéra Prodané nevěsty 28. října 1928, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, Vítězslav Novák, Karel Boleslav Jirák). Poprvé v Rumunsku provedl opery Ludwiga van Beethovena (Fidelio) a Christopha Willibalda Glucka (Orfeus). Českou hudbu propagoval také ve filharmonickém spolku Gheorghe Dima. Kvůli válečným zraněním zanechal dráhy dirigenta. Ke konci života žil v Bystřici nad Pernštejnem (zdravotní dovolená), kde byl činný jako sbormistr a korepetitor Pěveckého odboru Sokola (od 1933). Pohostinsky vystupoval s brněnským rozhlasovým orchestrem.

Příležitostně se věnoval skladbě. Zkomponoval Klavírní sonatinu F dur (1917), Náladové obrazy (1918), dva písňové cykly a scénickou hudbu. Přispěl do Pazdírkova hudebního slovníku naučného hesly o rumunské hudbě.