Národní divadlo v Brně

V roce 1919 měl nově sestavený soubor Národního divadla 64 členů orchestru a 50 členů sboru. Jako dirigenti zde působili např. František Neumann, Jaroslav Kvapil, Stanislav Staněk-Doubravský, Jan Janota, Antonín Nademlejnský, Antonín Kincel, Břetislav Bakala, Rudolf Kvasnica, Zdeněk Chalabala, Antonín Balatka, Vilibald Scheiber, Milan Sachs, Vilém Tauský, Quido Arnoldi, Karel Nedbal, František Jílek, Bohumír Liška a Rafael Kubelík.
Z významným kmenových režisérů připomeňme Ferdinanda Pujmana, Otu Zítka, Rudolfa Waltera, Viléma Skocha, Zdenko Knittla, Branko Gavellu, Václava Jiříkovského, Arnošta Luďka, Miloše Wasserbauera a Karla Jerneka; v operetě pak především Oldřicha Nového.
K nejvýraznějším pěvkyním patřila Marie Veselá, Alexandra Čvanová, Hana Pírková, Marie Žaludová či Božena Snopková, z pěvců pak Arnold Flögell, Emil Olšovský, Karel Zavřel, Valentin Šindler a Zdeněk Otava.
Po interpretační i dramaturgické stránce bylo v hudebním divadle významné především období za vedení dirigenta Františka Neumanna. Tento dirigent přivedl brněnský soubor na mimořádně vysokou úroveň. Již během první sezony nastudoval s novým souborem 22 oper. Zcela zásadní byla nastudování Janáčkových oper, a to povětšinou ve světové premiéře: Její pastorkyňa (1919, 1924), Káťa Kabanová (1921, 1924), Příhody lišky Bystroušky (1924), Šárka (1925), Výlet pana Broučka do Měsíce (1926) a Věc Makropulos (1926). Po nečekaném Neumannově úmrtí v roce 1929 připadlo první uvedení Janáčkovy poslední opery Z mrtvého domu na dirigenta a skladatelova žáka Břetislava Bakalu.
Vedle četných povinností orchestru spojených s divadelní produkcí založil Neumann tradici pravidelných symfonických, většinou dopoledních koncertů v Městském divadle. Zpočátku to byly čtyři koncerty za sezonu, ale postupně počet vzrostl na šest. K tomu se družily četné mimořádné koncerty. Koncertní produkce byly na vynikající dramaturgické úrovni a vedle klasického repertoáru zde hojně zaznívala i hudba moderny a avantgardy.

Šéfové opery (mezi léty 1926–32 samostatná pozice neexistovala a byla v kompetenci ředitele):
František Neumann (1919–26 a 1929)
Ota Zítek (1929–32)
Milan Sachs (1932–38)
neobsazeno (1938–39)
Rafael Kubelík (1939–42)

Po osvobození Československa byl Revolučním národním výborem pověřen vedením opery Antonín Balatka, přičemž provoz byl částečně obnoven již 25. května 1945. Instituce se navrátila k původnímu názvu Národní divadlo v Brně, zřizovatelem se přechodně stalo Divadelní družstvo Práce. Od 1. ledna 1946 bylo divadlo převedeno pod správu Zemského národního výboru a změnilo název na Zemské Národní a poté Zemské divadlo. V roce 1948 (20. července) byla instituce postátněna a od sezony 1948/49 přijala název Státní divadlo v Brně, který nesla až do roku 1990.
Divadlo a jeho operní soubor se v poválečných letech opět výrazně rozvíjel. Počet hráčů v orchestru byl posílen, přičemž v roce 1958 činil 91 hráčů, stejně jako sbor s 64 členy. V daném období zde vedle Františka Jílka kmenově působili i další významní dirigenti jako Robert Brock, Bohumír Liška, Vilibald Rubínek, Zdeněk Chalabala, Bohumil Gregor, Emil Křepela, Václav Nosek, Jiří Pinkas, Jan Štych, Evžen Holiš, Václav Urban, Jan Zbavitel, Tibor Varga.
K významným kmenovým režisérům patřili Miloš Wasserbauer, Oskar Linhart, Ota Zítek, Václav Věžník, Ilja Hylas, Alena Vaňáková, František Preisler.
Z pěvců připomeňme např. Libuši Domanínskou, Soňu Červenou, Marii Steinerovou, Libuši Lesmanovou, Gitu Abrahámovou, Cecílii Strádalovou, Zdeňku Kareninovou, Jitku Pavlovou, Jaroslavu Jánskou, Annu Barovou, Borise Čechovského, Jaroslava Ulrycha, Eduarda Hrubeše, Františka Kunce, Rudolfa Asmuse, Antonína Jurečku, Viléma Přibyla, Josefa Klána, Jana Hladíka, Richarda Nováka, Jiřího Olejníčka, Vladimíra Krejčíka, Jiřího Přichystala, Václava Halíře. Za sbormistry jmenujme alespoň vynikajícího Josefa Pančíka, pod jehož vedením dosáhl sbor brněnské opery vynikajících kvalit.

Šéfové opery:
Antonín Balatka (1945–49)
Zdeněk Chalabala (1949–53)
František Jílek (1953–78)