Pražské kvarteto

Vedle Českého kvarteta a Ševčíkova kvarteta přední český soubor svého druhu mezi oběma válkami. Připravovalo se vlastně již v únoru 1919, kdy houslista Richard Zika jako primárius utvořil se svým bratrem, violoncellistou Ladislavem Zikou, sekundistou Ivo Trostem a violistou Mirkem Dezelem tzv. Ju­go­sla­ven­ski kvartet. Členové byli vesměs význačnými hráči orchestru Slovinského Národního divadla v Lublani. Na místo Trostovo nastoupil potom Karel Sancin, druhý koncertní mistr operního orchestru, violistou se stal Ladislav Černý (únor 1920). Ve složení Richard Zika, Karel Sancin, Ladislav Černý, Ladislav Zika vystoupil soubor poprvé na veřejnost v Ptuji 22. 3. 1920. Opustivše svá místa v divadle a na škole Glasbené Matice, přetvářené právě ve státní konservatoř, koncertovali v Jugoslávii. Podporou několika mecenášů překonali existenční nesnáze a přesídlili do Čech. Prvý jejich koncert konal se tu v Nymburku 19. 9. 1922, prvý pražský koncert se uskutečnil 22. 10. 1922. V Praze přijali jméno Zikovo kvarteto, vystupovali však také pod jménem Československé kvarteto Zikovo i Československé kvarteto. Od 1929 hrají pod jménem Pražské kvarteto; jenom v posledních dvou letech nacistické okupace musili vystupovat pod názvem Černého kvarteto (1943–44).
Složení souboru se opětovně měnilo. U prvých houslí se vystřídali po Richardu Zikovi Wilibald Schweyda (1933), prof. Německé hudební akademie v Praze, Alexander Plocek (1941), Karel Šroubek (1946), na několik měsíců Josef Suk (1951), Břetislav Novotný (od podzimu 1951) a znovu Karel Šroubek (1954). U druhých nastoupil po Sancinovi, jenž se vrátil do Jugoslávie, Herbert Berger (1923), po jehož onemocnění přešel k sekundu Břetislav Novotný (1954). U violoncellového pultu zasedli po Ladislavu Zikovi Václav Černý (1929), Miloš Sádlo (1931), Ivan Večtomov (1933), Josef Simandl (1941) a znovu Ivan Večtomov (1951). Jedině violista Ladislav Černý zůstal členem souboru po celou jeho dosavadní dobu trvání. Jemu jest také především přičíst, že si Pražské kvarteto uchovalo přes tolik osobních změn jednotnou vývojovou linii výkonnosti, technicky svrchovaně vytříbené, pojetím osobité, časem až k nápadně zdůrazňované zvláštnosti, a přednesově podmanivé.
Vedle nesčetných koncertů doma podniklo Pražské kvarteto od prvých let svého působení mnoho velikých a pronikavě úspěšných zájezdů zahraničních do téměř všech evropských zemí i do zámoří (největší šestiměsíční turné Jižní Amerikou 1927). Odpovědně se věnovalo oddané interpretaci standardních děl českého repertoáru. Soustavně sloužilo moderní tvorbě domácí i cizí a uvedlo nejedno význačné dílo. Opětovně se účastnilo velkých podniků mezinárodního dosahu, tak zejména festivalů Společnosti přátel hudby v Donaueschingen a festivalu MSSH v Benátkách (září 1925) a Londýně (červen 1938).