Studoval učitelský ústav v Brně (1901–05). Městský administrativní ředitel v. v. v Brně. Účastnil se horlivě hudebního života v Besedě brněnské od 1906 jako sólista i sborový zpěvák. Zpíval sóla ve Fibichově Jarní romanci (1906), Charpentierově Životě básníkově (1907), Novákově Bouři (1910) a sólově jeho Baladu o duši J. Nerudy (1908). Prokázal Besedě cenné a nezištné služby i po světové válce. Přednesl sólový hlas v Berliozově Faustově prokletí (1925), ve Franckově Blahoslavenství (1926) i ve Foerstrově Svatém Václavu (1930). Soustavně se věnoval písňové tvorbě Ladislava Vycpálka, vystupoval sólově též v brněnském rozhlase (do 1935).

Po studiu na obchodní škole soukromý úředník (1912–17), za války u vozatajstva (1917–18). Bankovní úředník v Bělehradě (1920–22). Ve zpěvu žák Egona Fuchse. Významný člen Neumannova operního souboru v Brně (1923–30), kde zpíval na 40 úloh rozmanitého repertoáru, zvláště českého. Vkusný přednes a ušlechtilý hlas osvědčoval též ve velkých koncertech kantátových i písňových pořadech veřejných a rozhlasových. Vzdal se pro churavost divadelní dráhy. Jako hlasatel pražského rozhlasu (od 1930) pokračoval příležitostně v činnosti koncertní a vyučoval zpěvu.

Fundatista u augustiniánů na Starém Brně (od 1911), kde rostl pod vlivem Maxe Koblížka i Leoše Janáčka. Studoval zároveň Gymnázium na Starém Brně, učitelský ústav v Poličce (1916–20), kde jeho soukromým učitelem na klavír i housle byl Bohuslav Martinů. Ve zpěvu žák Josefa Masopusta, Bohumila Benoniho, zdokonalil se též v Paříži, Římě a Vídni. Brzy po vojenské službě (1922–24) angažován k Slovenskému národnímu divadlu v  Bratislavě (1925–26). Na Národním divadle v Brně (1926–29 ze Františka Neumanna) vytvořil si hlavní repertoár. Od roku 1929 v Národním divadle v Praze.

Narodil se do hudebnické rodiny (otec kapelníkem vojenské hudby, člen České filharmonie a orchestru opery Národního divadla). Již v mládí zpíval v dětském sboru vídeňské Lidové opery (Volksoper). Po studiu na obchodní akademii ve Vídni a v Praze studoval zpěv na doporučení Alexandra Zemlinského u Maxe Kleina (1921) v Praze, u profesora Ulanowského ve Vídni a Salvatore Salvatiho v Salcburku. První angažmá přijal u německého divadla v Praze 1922/23 (Královský hlasatel – Lohengrin, Silvio – Komedianti, Valentin – Faust). Ve Slovenském národním divadle v Bratislavě působil pod Oskarem Nedbalem (1923–29). Ztvárnil zde zejména role v operách Wolfganga Amadea Mozarta (Almaviva – Figarova svatba), Giuseppe Verdiho (Giorgio Germont – La traviata), Bedřicha Smetany (Přemysl – Libuše, Vok – Čertova stěna), Antonína Dvořáka (Šujskij – Dimitrij, Bohuš – Jakobín), Vítězslava Nováka (Mlynář – Lucerna) a slovenských autorů. V letech 1929–63 působil v brněnské opeře, kde nastudoval přibližně 150 rolí (například Evžen Oněgin – Evžen Oněgin, Sharpless – Madame Butterfly, Rigoletto – Rigoletto, Posa – Don Carlos, Jeleckij – Piková dáma, Wolfram von Eschenbach – Tannhäuser, Umělec/Oblačný/Vacek Bradatý – Výlety pana Broučka, Bohuš z Harasova – Jakobín, Vladislav – Dalibor, Tausendmark – Braniboři v Čechách, Kalina – Tajemství). Ztvárnil také řadu úloh komických (Don Carlos – Zásnuby v klášteře, Malatesta – Don Pasquale) a rolí ze soudobého repertoáru (Švanda – Švanda dudák, Jochimus – Šarlatán, Ježíš/Tomeš – Veronika). Uměleckou noblesu, ušlechtilost a citlivou hereckou interpretaci uplatnil zejména v rolích pro lyrický baryton. Vynikal schopností proniknout psychologicky do ztvárněné role. Během druhé světové války byl vězněn. Získal vyznamenání Za vynikající práci (1954) a titul zasloužilý umělec (1959). Pedagogicky působil na JAMU.

Studoval v Praze na střední škole a posléze na Českém vysokém učení technickém. Zpěvu se učil u Konrada Wallersteina. Byl členem německého divadla v Černovcích (dnes Ukrajina, 1912–14). V rámci tohoto angažmá hostoval koncertně i v Bukurešti a ve vídeňské Volksoper. V letech 1914–19 byl členem německého divadla v Brně. V roce 1916 působil krátce v Ham­bur­ku a roku 1918 hostoval ve vídeňské Staatsoper. V letech 1919–22 působil v Národním divadle v Brně, kde si začal pod vedením šéfa opery Františka Neumanna vytvářet český a světový barytonový repertoár.
V Národním divadle v Praze hostoval již v roce 1919, poté zde byl angažován jako sólista v letech 1922–26. V německých divadlech zpíval hlavně lyrické partie, v českých vynikal v hrdinných a charakterních rolích. Působil také jako kantátový a oratorní pěvec. V červnu 1926 musel opustit divadelní kariéru ze zdravotních důvodů – trpěl onemocněním hlasivek.
Stal se také známým sběratelem gramofonových desek a fo­no­gra­fic­kých válečků, které shromažďoval ještě před první světovou válkou. Podle svědectví pamětníků měl ve své sbírce až 50.000 kusů, včetně raritních nahrávek Enrika Carusa, žádné tyto nosiče se ovšem nedochovaly. Ve třicátých letech měl vlastní detektivní kancelář. Byl manželem herečky a operní pěvkyně Národního divadla v Praze Marie Veselé.

Základy hudebního vzdělání získal u svého otce, řídícího učitele venkovské školy a žáka Leoše Janáčka na brněnském Učitelském ústavu. V domácím smyčcovém kvartetu s otcem a dvěma sestrami hrál na violoncello. Studoval na gymnáziu v Kroměříži (1925–32), stal se členem pěveckého sdru­žení Mo­ra­van a v hudební škole studoval sólový zpěv. Vystudoval fakultu lesního inženýrství Vysoké školy zemědělské v Brně (1932–36), kde byl poté asistentem. Současně působil jako vědecký pracovník v br­něn­ské Státní výzkumné stanici pro lesní geodézii (1936–37) a studoval jako mimořádný posluchač sólový zpěv na brněnské konzervatoři ve třídě Bohumila Soběského (1938–42). V roce 1941 předzpíval v Praze Václavu Talichovi, který jej doporučil jako eléva do operního souboru Národního divadla. Téhož roku se stal členem ostravské opery (1941–44), kde nastudoval během tří sezón 25 barytonových rolí. Ve zpěvu se dále zdokonaloval u Rudolfa Vaška (1943–44), který ho přeškolil na tenoristu. Vrátil se však k ba­ry­to­no­vé­mu oboru a stal se členem Janáčkovy opery v Brně, kde působil až do odchodu do důchodu (1944–78). Nastudoval zde přes 100 rolí. Kromě pěveckého umění vynikal po stránce herecké a pohybové. Rozvíjel také bohatou koncertní činnost, interpretoval řadu písňových cyklů a partů v kantátových a o­ra­tor­ních dílech. Pedagogicky působil na brněnské univerzitě jako lektor hudební výchovy na pedagogické fakultě (od roku 1947), vyučoval zpěv na brněnské konzervatoři (1951–54) a od roku 1967 působil jako externí pedagog na katedře sólového zpěvu a herectví na JAMU.