Po studiu na obchodní škole soukromý úředník (1912–17), za války u vozatajstva (1917–18). Bankovní úředník v Bělehradě (1920–22). Ve zpěvu žák Egona Fuchse. Významný člen Neumannova operního souboru v Brně (1923–30), kde zpíval na 40 úloh rozmanitého repertoáru, zvláště českého. Vkusný přednes a ušlechtilý hlas osvědčoval též ve velkých koncertech kantátových i písňových pořadech veřejných a rozhlasových. Vzdal se pro churavost divadelní dráhy. Jako hlasatel pražského rozhlasu (od 1930) pokračoval příležitostně v činnosti koncertní a vyučoval zpěvu.
Fundatista u augustiniánů na Starém Brně (od 1911), kde rostl pod vlivem Maxe Koblížka i Leoše Janáčka. Studoval zároveň Gymnázium na Starém Brně, učitelský ústav v Poličce (1916–20), kde jeho soukromým učitelem na klavír i housle byl Bohuslav Martinů. Ve zpěvu žák Josefa Masopusta, Bohumila Benoniho, zdokonalil se též v Paříži, Římě a Vídni. Brzy po vojenské službě (1922–24) angažován k Slovenskému národnímu divadlu v Bratislavě (1925–26). Na Národním divadle v Brně (1926–29 ze Františka Neumanna) vytvořil si hlavní repertoár. Od roku 1929 v Národním divadle v Praze.
Studoval v Praze na střední škole a posléze na Českém vysokém učení technickém. Zpěvu se učil u Konrada Wallersteina. Byl členem německého divadla v Černovcích (dnes Ukrajina, 1912–14). V rámci tohoto angažmá hostoval koncertně i v Bukurešti a ve vídeňské Volksoper. V letech 1914–19 byl členem německého divadla v Brně. V roce 1916 působil krátce v Hamburku a roku 1918 hostoval ve vídeňské Staatsoper. V letech 1919–22 působil v Národním divadle v Brně, kde si začal pod vedením šéfa opery Františka Neumanna vytvářet český a světový barytonový repertoár.
V Národním divadle v Praze hostoval již v roce 1919, poté zde byl angažován jako sólista v letech 1922–26. V německých divadlech zpíval hlavně lyrické partie, v českých vynikal v hrdinných a charakterních rolích. Působil také jako kantátový a oratorní pěvec. V červnu 1926 musel opustit divadelní kariéru ze zdravotních důvodů – trpěl onemocněním hlasivek.
Stal se také známým sběratelem gramofonových desek a fonografických válečků, které shromažďoval ještě před první světovou válkou. Podle svědectví pamětníků měl ve své sbírce až 50.000 kusů, včetně raritních nahrávek Enrika Carusa, žádné tyto nosiče se ovšem nedochovaly. Ve třicátých letech měl vlastní detektivní kancelář. Byl manželem herečky a operní pěvkyně Národního divadla v Praze Marie Veselé.