Antonín Pelc

Tenorista.
V Praze studoval nižší gymnázium, v letech 1906–10 se vyučil typografem, poté pracoval do roku 1915 v tiskárně. Zpěv studoval nejprve u Rudolfa Lanhause, pak u Emanuela Kroupy a Theodora Czernika. V únoru 1915 byl angažován do sboru pražského Národního divadla, jeho kariéru však přerušila vojenská služba. Po válce byl v letech 1918–20 sólistou v Plzni, kde poprvé vystoupil jako Junoš ve Smetanových Braniborech v Čechách. Čtyři roky působil v Českých Budějovicích, odkud jej v roce 1924 povolal František Neumann do Národního divadla v Brně, kde ještě téhož roku účinkoval jako Rechtor při premiéře Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky. V Brně pak ztvárnil desítky rolí, vystupoval jako Jeník a později Vašek v Prodané nevěstě, Princ a později Hajný v Rusalce, Junoš a později Warneman v Braniborech v Čechách, Ladislav ve Dvou vdovách, Lukáš a později Strážník v Hubičce, Ovčák Jirka v Čertovi a Káče, Jarek a později Michálek v Čertově stěně či Kudrjáš v Káti Kabanové. Učitele Bendu v Jakobínu ztvárnil v pěti různých inscenacích. Nastudoval také řadu rolí světového repertoáru (např. Monostatos v Kouzelné flétně, Car Berenděj ve Sněguročce, Peppe v Komediantech, Goro v Madama Butterfly, Triquet v Evženu Oněginovi ad.). Podílel se na premiérách oper Leoše Janáčka (1926 – Mazal a Blankytný ve Výletu pana Broučka do Měsíce a Janek ve Věci Makropulos, 1930 – Z mrtvého domu) a Otakara Ostrčila (1934 – vojevůdce Ivan v Honzově království). V roce 1960 odešel do důchodu. Vyučoval také na brněnské konzervatoři, dával soukromé lekce zpěvu a účinkoval v rozhlase.