Emilie Zachardová

Pěvkyně-sopranistka, rozená Vysušilová, provdaná Zachardová, podruhé Burjanková.
Maturovala na reálce ve Velkém Meziříčí (1930) a byla po ročním kursu učitelkou na Slovensku i Podkarpatské Rusi. Po návratu do rodiště (1938) nastoupila na místo učitelky v Náměšti nad Oslavou, odkud dojížděla do hodin sólového zpěv k M. Fialové v Brně a stala se členkou VSMU. Angažována do olomoucké opery (1940), nastudovala osm velkých úloh. Pohostinsky tehdy vystupovala v Národním divadle. Za okupace sólistkou opery ve Štýrském Hradci (1942–45), odkud hostovala ve vídeňské Lidové opeře. Po osvobození (1945) sólistka brněnské opery, kde se rozvíjela v přední umělkyni. Tvořila hlavní postavy Smetanových a Dvořákových oper. Zvláštní pozornost věnovala Janáčkovým operám, v nichž rostla k nejsvéráznějším představitelkám a dosáhla uznání i na Pražském jaru (1948). V Brně usilovala stále o zdokonalení svého hlasu (studium na JAMU od 1950). Vynikala vyrovnaným, lahodně znějícím sopránem krásného zabarvení. Pohostinsky často vystupovala v Praze, Bratislavě, Ostravě i ve Vídni. Se stejnou uměleckou odpovědností prováděla písňovou literaturu a zpívala jako sólistka v kantátách.