Jan Erml

Dětství a mládí strávil v mandžuském Charbinu, kde studoval ruskou obchodní školu (maturoval v roce 1922). Během studií se učil hře na klavír a ve svých devatenácti letech měl v Tien-Tsinu svůj první koncert pro veřejnost. Po skončení školy odjel do Čech, odkud pocházeli jeho rodiče, a vzápětí byl přijat na pražskou konzervatoř (1925–28). Studoval zde klavírní hru u Adolfa Mikeše a skladbu u Otakara Šína a Otakara Ostrčila. Poté ještě absolvoval mistrovskou školu u Viléma Kurze (1930). Po absolutoriu spolupracoval jako klavírní doprovázeč s Jaroslavem Kocianem, se kterým odjel na několikaměsíční turné do Holandské Indie. Po svém návratu do Prahy se chvíli živil jako klavírní pedagog, jednu sezónu byl zaměstnán jako klavírista v Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha a také ve Varieté. V roce 1933 odjel znovu na dva roky na Dálný Východ, kde byl koncertně a pedagogicky činný (především v Šanghaji). V roce 1935 se vrátil do Prahy, kde umělecky spolupracoval s Pavlem Ludikarem (1936–37). V roce 1938 nakrátko přesídlil do košického rozhlasu, až konečně zakotvil v rozhlase brněnském (1938–65) jako klavírista a sólový hráč. Provedl zde například cyklus Beethovenových klavírních sonát. Od roku 1949 začal také působit na brněnské JAMU jako pedagog klavírní hry; zde se stal později docentem (1961). V roce 1954 (září až listopad) absolvoval delší koncertní turné po Číně a Mongolsku spolu s Vášou Černým a Václavem Halířem. Byl oceňován jako všestranný a pohotový pianista s širokým záběrem repertoáru, od klasické klavírní literatury (Chopin, Vítězslav Novák a další) až po soudobou tvorbu; preferoval zejména dílo žijících moravských skladatelů, jež propagoval doma i v zahraničí. Kromě účinkování v rozhlase provedl řadu koncertů sólových i s orchestrem, spolupracoval také s několika brněnskými komorními sdruženími a byl i organizačně činný v brněnském hudebním životě. V roce 1963 získal vyznamenání Za vynikající práci.