Václav Halíř

Vztah k hudbě získal již v útlém dětství od své matky. V osmi letech se začal učit hrát na housle, avšak ve válečných letech nemohl své studium rozvíjet, proto se vyučil zedníkem. Po skončení druhé světové války u něj hudba definitivně zvítězila; vstoupil na brněnskou konzervatoř (1946–50), kam se hlásil původně do houslové třídy. Kvůli svým fyzickým dispozicím mu však bylo doporučeno studium kontrabasu. U toho vydržel dva roky, aby nakonec na doporučení sbormistra přešel na studium zpěvu. Ten absolvoval v roce 1950 u Josefa Války a ve studiu pokračoval na JAMU u Bohumila Soběského (do 1955). Za studií jedinkrát hostoval v brněnské Janáčkově opeře coby Vodník ve Dvořákově Rusalce (28. 4. 1953), kde zapůsobil svým talentem natolik, že mu umělecký šéf František Jílek nabídl angažmá na pozici sólisty (bas). Rozhodlo se tak o jeho budoucnosti; angažmá přijal a zůstal na tomto místě až do roku 1991, kdy odešel do penze.
V Brně začal spolupracovat také s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů (BROLN), kde interpretoval písně z rodné Hané.
Kromě operních rolí se zvládal kontinuálně věnovat i koncertní činnosti v oratorní, kantátové i písňové tvorbě. Zpíval v Novákově Bouři, Dvořákově Stabat mater, Janáčkově Glagolské mši či Vomáčkově Strážci majáku. Z písňového repertoáru interpretoval zejména tvorbu Schumannovu a Schubertovu, zpíval ale i písně Mahlerovy, Musorgského, Novákovy a Dvořákovy. Janáčkovy lidové písně natočil na desku u Supraphonu. Ze soudobé písňové tvorby měl v repertoáru Viléma Petrželku, Gustava Křivinku, Josefa Berga, Petra Ebena či Ctirada Kohoutka.
Za svůj hudební talent a píli byl několikrát oceněn: roku 1960 byl vybrán, aby v Itálii na zájezdě se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK reprezentoval českou pěveckou školu; 1974 získal Smetanovu medaili a 1978 Janáčkovu medaili za zásluhy o interpretaci a propagaci jejich hudby. Posmrtně mu byla odhalena pamětní deska v Přerově k jeho nedožitým osmdesátinám (2006). Manželkou Václava Halíře byla pěvkyně a pedagožka Helena Halířová-Supová, se kterou se seznámil již na studiích a která ho celoživotně podporovala v jeho kariéře.