Milan Sachs

Studoval nižší reálku v Českých Budějovicích. Na pražské konzervatoři v houslích žák J. Mařáka, v teorii a skladbě K. Knittla a K. Steckera (1899–1905). Houslista České filharmonie (1906–07), vystoupil též sólově a upozornil na sebe i jako skladatel. Koncertní mistr v Bělehradě (1908–09), vyučoval též na hudební škole, učitel hudby  Novém Sadě (1910–11), působil pak v Záhřebu (1911–32). Nastoupil jako koncertní mistr operního orchestru, brzy přecházel k dirigentskému pultu, zprvu v operetě (od 1912), pak v opeře. Dirigent opery (od 1919), její ředitel (1920–29), pak I. kapelník. Řídil reprezentativní mezinárodní repertoár. Propagoval českou hudbu novým nastudováním Prodané ne­věs­ty, Da­li­bo­ra, Hu­bič­ky a Rusalky a prvým provedením Její pastorkyně. Uplatňoval se jako symfonický dirigent, nějakou dobu jako sbormistr spolku Lisinski aj. Přijal jugoslávské státní občanství.
Nová úprava vedení opery Zemského divadla v Brně poskytla mu příležitost k návratu do vlasti. Novým nastudováním Dalibora zahájil svou šestiletou činnost jako operní šéf druhé české scény (31. 8. 1932). Konsolidoval ji a vysoko znovu povznesl svým vyzrálým dirigentským uměním i výběrem repertoáru. Postupem doby nově nastudoval všechna díla Smetanova a některá Dvořákova, zejména soustavně se věnoval nové interpretaci Janáčkových oper, která zdůraznila ústrojnost jejich hudebního organismu a skvěle uplatnila jejich dramatickou sílu. Ve velmi hodnotných pořadech symfonických koncertů divadelního orchestru uvedl četné moravské novinky. Seznamoval se s významnými novinkami jiné české tvorby, uskutečnil světovou premiéru Dvořákovy I. symfonie 71 let po jejím vzniku aj. Těchto nesporně velikých kladů dosahoval však nejednou tvrdým postupem proti výkonným silám, zvláště orchestru, což spolu se vzrušeným ovzduším předmnichovským a rasovou diskriminací přivodilo jeho pád a donutilo ho náhle opustit Brno (25. 10. 1938).