Šakova filharmonie

U zrodu orchestru, založeného v září 1919, stáli dirigent Ludvík Vítězslav Čelanský (1870–1931) a dirigent, skladatel a hudební podnikatel Vladislav V. Šak (1894–1977). Čelanský vedl po odvolání Viléma Zemánka v sezoně 1918/1919 Českou filharmonii, a když byl v jejím čele nahrazen Václavem Talichem, uvítal novou možnost uplatnění. Založení nového orchestru se tak automaticky vnímalo jako úmyslná konkurence České filharmonie, jež se právě nacházela ve složité finanční situaci a nevyjasněném právním postavení. Mezi oběma orchestry vládlo od začátku napětí.
Celkovým počtem 84 koncertů bylo krátké období existence orchestru velmi velkorysé. Hrál často dvakrát (někdy i třikrát) denně, což při nutnosti střídat sály kladlo na hráče značné nároky. Vzhledem k tomu, že budovu Rudolfina získalo po roce 1918 Národní shromáždění, docházelo ke sporům s Českou filharmonií o Smetanovu síň. Šakova filharmonie vystupovala také v Národním domě na Smíchově, na Žofíně, ve Velkém sále paláce Lucerna, v Plodinové burze, pořádala promenádní koncerty v Riegrových sadech a v Belvederu.
Naposled orchestr vystoupil 1. listopadu 1921.
Ještě po létech byly na Šakovi, jehož hazardní podnikatelské počínání pokračovalo, vymáhány soudní cestou dlužné částky. Krátkodobá existence Šakovy filharmonie, která skončila souhrou osobního selhání, neuvážených kroků a nacionalismem motivovaných projevů, pomohla na druhé straně stmelit Českou filharmonii a upevnit její postavení v českém hudebním životě.