Česká filharmonie

Po četných vnitřních sporech, namířených proti „režimu páně Čelanského“, vstoupil 30. října 1918 po prvé k dirigentskému pultu Václav Talich. V únoru 1919 byl Talich jmenován dirigentem České filharmonie, v září téhož roku šéfdirigentem, jímž zůstal až do svého rozhodnutí věnovat se převážně funkci šéfa opery Národního divadla v roce 1941. V průběhu 22 let vytvořil Talich z České filharmonie těleso, jež se ctí obstálo i v zahraniční konkurenci. Od roku 1925 přinášela filharmonii podstatný příjem spolupráce s Československým rozhlasem (tehdy Radiojournal); ten stačil k pokrytí nejnutnějších výdajů. Talichova dramaturgie upřednostňovala českou soudobou tvorbu (uvedl díla Jaroslava Křičky, Rudolfa Karla, Otakara Jeremiáše, Ladislava Vycpálka, Otakara Ostrčila, Bohuslava Martinů, Emila Axmana, Pavla Bořkovce a dalších). V letech 1924 a 1925 vystoupila Česká filharmonie v rámci programu festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu. Četné programy řídili hosté – přední světoví dirigenti, které Talich zval. Ostatní koncerty řídili František Stupka, Karel Boleslav Jirák, Karel Šejna, Václav Smetáček, Karel Ančerl, Rafael Kubelík.