František Jílek

V letech 1932–38 působil jako učitel hudební teorie na hudební škole Filharmonické besedy v Brně a také jako sbormistr na této instituci. Po absolvování konzervatoře v roce 1937 se stal korepetitorem a dirigentem brněnské opery řízené Milanem Sachsem. V roce 1939 přijal pozvání uměleckého šéfa ostravské opery Jaroslava Vogela a až do roku 1948 působil jako dirigent opery v Ostravě. V roce 1948 se vrátil jako dirigent a dramaturg do brněnské opery, kde se stal v roce 1952 uměleckým šéfem a operu vedl až do roku 1978. Za svého působení dokázal tuto instituci povznést na vynikající uměleckou úroveň. Jeho působení se vyznačovalo dramaturgickou i interpretační invencí.
Vždy se snažil o co nejvěrnější tlumočení partiturního zápisu a ve svých nastudováních děl velkých skladatelů prokázal cit pro dramatické peripetie, především v případě Janáčkových oper. Měl velký cit k pěvcům a dokázal velmi dobře vypracovat vokální složku operního díla. Uměl také rozpoznat možnosti mladých talentů a pod svým vedením vychoval novou generaci pěvců brněnské opery. Úzce spolupracoval s dramaturgem a dirigentem Václavem Noskem a s režiséry Milošem Wasserbauerem, Oskarem Linhartem a Václavem Věžníkem. Podařilo se mu sestavit vyvážený soubor. Éra spolupráce Jílka s Noskem je považována za jedno z nejvýznamnějších období brněnské opery.
V letech 1978–83 vedl brněnskou Státní filharmonii. Činnosti symfonického dirigenta se věnoval po celou dobu svého operního působení, kdy spolupracoval také s rozhlasem a s řadou domácích i zahraničních orchestrů. Za dobu svého pětiletého působení ve Státní filharmonii v Brně se mu podařilo pozvednout tuto instituci na mezinárodně uznávanou úroveň. Jeho koncertní repertoár byl velmi široký. Často doprovázel písňové pořady a hrál s Moravským kvartetem. I po svém odchodu do důchodu dirigoval Její Pastorkyňu a Věc Makropulos a nadále spolupracoval s filharmonií. Významná byla i jeho práce pedagogická, od roku 1962 vyučoval na JAMU.