Nikola Cvejič

Pěvec-barytonista.
Studoval nejprve gymnázium v Zemuni a techniku v Záhřebu, později zpěv v Záhřebu a v Miláně u Maria Sammarca (1926). Působil zejména v Lublani a v Záhřebu. Do dějin českého hudebního provozu se zapsal díky svému desetiletému angažmá v Zemském divadle v Brně (1930–40). V celkem asi 45 operách vytvořil několik významných rolí jak v českých premiérách (Leoš Janáček – Z mrtvého domu, Otakar Ostrčil – Honzovo království, Pavel Haas – Šarlatán), tak v premiérách prvních sovětských oper, uváděných v Brně (Ivan Dzerdžinskij – Tichý Don, Dmitrij Šostakovič – Kateřina Izmailova). Výrazné postavy standardního repertoáru (Boris Godunov, Rigoletto Scarpio, Escamillo, Vladislav) ozvláštňoval mohutnými hlasovými prostředky a prudkou dramatickou výrazností. V rámci svého působení v Brně pohostinsky vystupoval také v Národním divadle v Praze, v Bělehradě, Kodani či Vídni. Vystupoval také koncertně a v rozhlase, vyučoval zpěv. Po osvobození Srbska v roce 1945 se stal významným členem Národní opery v Bělehradě. Stále však pohostinsky vystupoval v Brně a také v Polsku a věnoval se operní režii. V letech 1946–70 působil jako profesor sólového zpěvu na Hudební akademii v Bělehradu.