Pavel Haas

Na podzim 1919 byl přijat do 3. ročníku brněnské konzervatoře. Učitelem skladby byl Kunc, v kontrapunktu byl žákem Petrželkovým. 25. září 1920 byl Leošem Janáčkem přijat do mistrovské školy. V této době probíhalo rozhodující formování Haasovy umělecké osobnosti. U Janáčka psal skladby cvičné, např. Divoška (kompozice na úryvky z veselohry Viktora Krylova Ta třetí), zhudebnění tří textů z Janáčkovy sbírky Moravská lidová poezie v písních atd., přepracovával své dřívější kompozice a tvořil nová individuální díla, jejichž význam podtrhl opusovými čísly: Čínské písně, op. 4, Zesmutnělé scherzo (obě 1921). Školu absolvoval Smyčcovým kvartetem č. 1, op.  3 (diplom z 28. června 1922) – spolu s Gustavem Homolou jako první absolvent Janáčkovy mistrovské školy. K Janáčkovi měl Haas silný citový vztah. Jako jednatel Klubu moravských skladatelů pronesl smuteční řeč na Mistrově pohřbu.
Během studií navázal dlouholeté umělecké přátelství s Břetislavem Bakalou. 1920 se seznámil s Marií Jaruškovou (1901–94). Svůj vztah museli o dva roky později ukončit kvůli společenským konvencím – Haasově židovskému původu. Haas vtělil své milostné vzplanutí k Marii a úsilí vyrovnat se s rozchodem do klavírního kvintetu s tenorovým sólem Fata morgana, op. 6 (1923) a Smyčcového kvartetu č. 2 „Z opičích hor“, op. 7 (1925).
Po absolutoriu nastala doba uměleckého i existenčního hledání. Haas pracoval jako společník v obchodě svého otce, což znesnadňovalo jeho kompoziční činnost. Korepetoval v divadlech, psal divadelní, později též filmovou hudbu. Neúspěšně usiloval o místo korepetitora v Saarbrückenu a profesora na brněnské konzervatoři. Aktivně působil v Klubu moravských skladatelů, též jako hudební kritik a publicista.
Dne 17. října 1935 uzavřel sňatek se Soňou Jakobsonovou, manželkou ruského lingvisty Romana Jakobsona, jež byla od roku 1932 ošetřující lékařkou jeho matky. 1. listopadu 1937 se jim narodila dcera Olga. Po sňatku se věnoval pouze kompozici a soukromému vyučování hudby. Mezi jeho žáky náleželi Karel Horký, Richard Kozderka, Lubomír Peduzzi.
Do života manželů Haasových výrazně zasáhla okupace. 28. 1. 1939 naposledy zaznělo Haasovo dílo v rozhlase (pásmo lidových písní Od večera do rána). V témže roce se marně ucházel o místo profesora skladby na nově otevřené konzervatoři v Teheránu. 15. 3. 1939 utekl Haas s rodinou do Prahy, kvůli příchodu okupačních vojsk se však druhý den vrátili do Brna. Marné byly pokusy o získání vstupních víz do Sovětského svazu, Anglie a USA. V září 1939 museli Haasovi odevzdat rádio a Soně byla znemožněna lékařská praxe, hlavní zdroj příjmů. Haasovi postupně ubývali žáci, takže převzal vyučování zpěvu na židovském gymnáziu, které však bylo záhy zrušeno. Z existenčních důvodů se manželé 13. 4. 1940 rozvedli. Paní Haasové byla vrácena lékařská praxe a oba nadále sdíleli společný byt. Na jaře 1941 se musel Haas odstěhovat ke svému otci na Smetanovu ulici, 25. 4. byli oba přestěhováni na Sadovou č. 8, kde bylo koncentrováno několik židovských rodin do jednoho bytu. 19. 9. 1941 si musel přišít žlutou hvězdu. Potají dával hodiny v bytě své vzdálené příbuzné Pavly Rohlenové, kde se také scházel s manželkou.
2. 12. 1941 byl Haas deportován do Terezína. Tam vykonával nejprve těžké fyzické práce, později pracoval v administrativě, což mu umožnilo opět se věnovat tvorbě. Prohlubovaly se však jeho zdravotní potíže. Koncem března 1942 se v Terezíně ocitl také Pavlův otec – zemřel 13. 5. 1944. Do Terezína nevzal Haas žádnou ze svých skladeb. Stále však komponoval pro potřebu internovaných umělců i amatérských souborů. Z jeho terezínských skladeb se zachovaly pouze tři: mužský sbor Al s’ fod (1942), Studie pro smyčcový orchestr (1943) a Čtyři písně na slova čínské poezie (1944). Ve skutečnosti se jednalo o pouhé torzo rozsáhlejší produkce. Z nedochovaných skladeb jsou to zejména: Fantazie na židovskou lidovou píseň pro Ledečovo kvarteto, Partita ve starém slohu pro klavíristu Bernarda Kaffa (provedena 28. 6. 1944), Variace pro klavír a smyčcový orchestr pro Kaffa a orchestr Karla Ančerla, Advent, Requiem (patrně pouze náčrt). 16. 10. 1944 byl odvezen v transportu do Osvětimi, kde následujícího dne zahynul.