Filharmonický spolek Beseda brněnská

Roku 1920 převzal funkci sbormistra a dirigenta Besedy brněnské mladý dirigent, klavírista a skladatel Jaroslav Kvapil (do roku 1946). Státní podpora československé kultuře v meziválečné éře poskytla dirigentovi a celému spolku příznivé podmínky k rozvoji. Kvapil soustředil svou energii k provozování velkých kantátových a oratorních skladeb. Z repertoáru sboru úplně odpadly kompozice a cappella, v jejichž interpretaci nebyla Beseda brněnská svou úrovní schopna konkurovat tehdejším mužským a ženským učitelským sdružením. Při provozování vokálně orchestrálního repertoáru Beseda brněnská spolupracovala s nově utvořeným orchestrem Národního divadla v Brně, později od 40. let s orchestrem brněnského rozhlasu. Vznikem těchto orchestrálních těles odpadla spolku také péče o organizaci symfonických orchestrálních koncertů. V pilné činnosti naopak pokračoval komorní odbor Besedy brněnské pořádáním koncertů komorní hudby. Ročně pořádal spolek vždy 4 řádné koncerty s vokálním programem a řadu abonentních koncertů komorních. K omezení počtu koncertů došlo zejména po roce 1942 v souvislosti se ztíženými hospodářskými a organizačními podmínkami během německé okupace.
Jaroslav Kvapil položil důraz zejména na moderní českou kantátovou produkci. Během Kvapilova působení Beseda brněnská premiérovala řadu původních českých vokálně instrumentálních kompozic.
Od ledna 1951 nastoupil na místo sbormistra Besedy brněnské dirigent Zbyněk Mrkos, který v této funkci působil do roku 1966. V době Mrkosovy sbormistrovské činnosti rozvinula Beseda brněnská spolupráci s nově vzniklým Symfonickým orchestrem kraje brněnského (od jara 1951), k jehož závodnímu klubu byla posléze úmluvou z 15. února 1952 přičleněna. Poslední samostatný koncert Beseda brněnská uspořádala 10. května 1951. Dosavadní spolek oficiálně zanikl 6. května 1952.