Studoval v rodišti reálné gymnázium (do 1935), pak brněnskou konzervatoř (u Bohumila Soběského 1938–41). Přerušiv pro nemoc studia na konzervatoři, počal svou pěveckou činnost až v roce 1947 jako sólista opery v Olomouci (1947–52), Opavě (1952–54), Bratislavě (1954–56), Plzni (1956–58) a u Národního divadla od 1958.

Vlastním jménem Emil Knos.

Vyučený zámečník, vlast. jménem Emil Knos. Učil se sólovému zpěvu v operních školách M. Lazara, C. Emericha a B. Černíka. Začal zpívat u divadelní společnosti Janovského (1910–11), pak se dostal na Národní divadlo v Brně (1911–13), brzy u Východočeské divadelní společnosti (1913–15) a do převratu u opery v Plzni (od 1915). Z ostravského divadla (1919–21) angažován do Brna (1923), kde těžiště jeho působení. Patřil k nejpřednějším pěvcům za Neumanna, Sachse i Kubelíka. Jeho oborem byly hlavně hrdinné postavy českých i cizích oper, k nimž jej předurčoval nejen dramaticky výrazný hlas a projev, nýbrž i vhodná vysoká postava. První představitel důležitých úloh v Janáčkových premiérách za Neumanna i nových nastudování za Sachse. Vynikl jako Laco v Její pastorkyni, Albert Gregor ve Věci Makropulos. Také prince v Rusalce a smetanovské postavy, zvláště Dalibora, Jíru, Jeníka a Lukáše vytvořil s výstižným hereckým podáním a přiléhavým hlasovým výrazem. výrazem. První Rinaldo v brněnské premiéře Dvořákovy Armidy, Ctirad ve Fibichově Šárce a Honza v Ostrčilově Honzově království. Účinně zvládal úlohy wagnerovské (Lohengrin, Parsifal, Siegfried, Tannhäuser aj.) i Verdiho oper (Radames, Othello). Přirozený mohutný hlasový orgán s širokým rejstříkem výrazových možností, jasná výslovnost, veliké herecké nadání i pracovní kázeň vedly Olšovského k úspěšnému zvládnutí obtížných postav domácího i světového repertoáru. Patřil k uměleckým budovatelům Národního divadla v Brně po převratu. Hostoval často v Národním divadle, ale lákavé nabídky pražského Národního divadla odmítal a zůstal věren Brnu. Pochován na čestném místě na Ústředním hřbitově v Brně.