Soňa Červená

Byla dcerou pražského advokáta a zakladatele prvorepublikového kabaretu Červená sedma Jiřího Červeného a pravnučkou českého výrobce a vynálezce hudebních nástrojů Václava Červeného. Vyrůstala mezi kabaretními šansony, ke kterým měla blízko i později, avšak již v mládí převážila její touha zpívat operu. Vystudovala v Praze gymnázium a zpěvu se začala učit u profesorky Fassatiové (1945–50). Po absolvování konzervatoře se i nadále soukromě vzdělávala ve zpěvu u Roberta Rosnera a v herectví u Lydie Wegenerové-Salmonové.
7. 7. 1950 vystoupila ve své první velké operní roli jako Bizetova Carmen ve Velkém divadle v Plzni. Touto rolí se později nejvíce proslavila. Ještě téhož roku ji předvedla 24. 11. v Ostravě a roku 1951 v přírodním amfiteátru v Lokti spolu s Beno Blachutem a dirigentem Václavem Kašlíkem. 31. 5. 1952 hostovala jako Carmen v Janáčkově opeře v Brně a od šéfa brněnské opery Zdeňka Chalabaly získala své první vytoužené operní angažmá (1952–58). Už v listopadu 1952 zde zpívala Rychtářku v Janáčkově Její pastorkyni, čímž zahájila svou pozdější kariéru velké janáčkovské interpretky a propagátorky. Zpočátku v Brně dostávala menší role (Radka ve Fibichově Šárce, Třetí žínka ve Dvořákově Rusalce, Kate Pinkertonová v Pucciniho Madame Butterfly či Flora ve Verdiho La Traviatě). Díky své hudební inteligenci a temperamentnímu a dramatickému přednesu se postupně propracovávala ke složitějším typům postav a zvládala rozličné úlohy – například Dorabella v Mozartově Cosi fan tute, Quickly ve Verdiho Falstaffovi, Azucena ve Verdiho Troubadourovi, Varvara v Janáčkově Káti Kabanové či Cherubín v Mozartově Figarově svatbě. S posledně jmenovanou rolí od roku 1954 hostovala ve Stavovském divadle; ve Smetanově divadle dvakrát vystoupila jako Carmen. V roce 1954 také získala druhé místo na Mezinárodní pěvecké soutěži o cenu Emy Destinnové v Praze; o rok později zvítězila na pátém Světovém festivalu mládeže ve Varšavě s árií Hraběnky z Čajkovského Pikové dámy. Téhož roku získala čestné vyznamenání v Moskvě. Často spolupracovala s Břetislavem Bakalou na rozhlasových nahrávkách a koncertech; pod jeho vedením také nastudovala part Zefky v Janáčkově Zápisníku zmizelého.