Vilém Blažek

Skladatel, sbormistr, varhaník, klavírista a pedagog.

Pocházel z hudební rodiny; byl synem inženýra a sbormistra Josefa Blažka a jeho matka pocházela z mu­zi­kant­ské­ho rodu Skálů. Po studiích reálné školy v rodné Kroměříži (1912−19) přesídlil do Brna, kde vstoupil na konzervatoř. Studoval zde ve varhanní třídě u Eduarda Treglera (1920−24) a navázal mistrovskou školou u Josefa Suka v Praze (1924−29). Už za studií byl dirigentem pěveckého a hudebního spolku Dvo­řák ve Zlíně (1926) a nastoupil také jako učitel na hudební školu Besedy brněnské, kde poté působil téměř dvacet let (1927−45).
Po celý život byla významnou součástí jeho hudebních aktivit pedagogická činnost. Roku 1940 se stal profesorem na brněnské konzervatoři, kde učil s pauzami patnáct let (1940−42, 1945−46, 1953−58). Přednášel v hu­deb­ně-pe­da­go­gic­kém kurzu Hudební Budče Besedy brněnské (1939−51), byl členem zkušební komise pro hudební pedagogy a zkoušejícím pro varhanní hru (1944−50). Souběžně byl ředitelem Městské hudební školy v Brně (1946−51, poté znovu od 1955; v přestávce mezi tím učil na Janáčkově hudební škole v Břeclavi, 1951−55).
Vedle pedagogické praxe byl aktivně činným varhaníkem a klavíristou, který se angažoval v hudebním dění v Brně. Účinkoval na mnohých koncertech Besedy brněnské, kde spolupracoval s Jaroslavem Kvapilem, pořádal i samostatné varhanní koncerty, často působil jako klavírní doprovazeč. Sám se jako hráč nejvíce uplatnil v kantátách, ke kterým měl velmi blízko i skladatelsky.