Klub moravských skladatelů

Klub moravských skladatelů (dále KMS) jako spolek sdružující hudební skladatele, interprety, publicisty, teoretiky a propagátory soudobého hudebního umění byl založen 17. září 1922 v Brně. Jeho stanovy byly vypracovány a schváleny přípravným výborem (Jaroslav Kvapil, Ludvík Kundera a Vilém Petrželka) již 19. června 1922. Samotnému založení KMS předcházela existence volného sdružení Klubu mladých skladatelů moravských (1920–22), které vzniklo z podnětu Vladimíra Helferta, s cílem podpory nové mladé skladatelské generace, šíření její tvorby koncertní činností s teoretickou reflexí ve formě odborných veřejných přednášek a recenzní publikační činnosti, na něž KMS bezprostředně navázal s důrazem na větší systematičnost v organizaci své činnosti. Termín moravský měl být zde chápán ryze geograficky, ve smyslu propagace soudobé, mladé hudební umělecké tvorby na území Moravy.

Během své existence se KMS mj. významně zasloužil o osvětu veřejnosti v souvislosti se soudobou hudební zahraniční tvorbou s akcentem na avantgardu. Koncerty a přednášky byly věnovány například čtvrttónové hudbě Aloise Háby, dílu Igora Stravinského, Maurice Ravela, Clauda Debussyho, dodekafonii Arnolda Schönberga či neofolklorismu Bély Bartóka (poslední dva na pozvání KMS v roce 1925 navštívili Brno, aby zde prezentovali své moderní kompozice). Na mezinárodní úrovni KMS spolupracoval například s rakouskými skladateli, s organizací International Society for Contemporary Music (ISCM), v domácím prostředí například s obdobně programově založeným pražským spolkem Přítomnost. KMS se realizoval též hudebně vydavatelsky, ve 30. letech založil vlastní edici propagující domácí autory, členy klubu (Theodora Schaefera, Josefa Kohouta, Ferdinanda Vacha, Františka Suchého, Zdeňka Blažka ad.).

Vedle zájmu o moderní soudobou artificiální hudbu spojoval iniciátory a zakládající členy klubu obdiv a respekt k Leoši Janáčkovi, jehož jmenovali čestným členem a ustanovili prvním předsedou KMS (1922–28). Na koncertech KMS zaznívaly významné premiéry samotného Janáčka (například Concertino, 1926, konečný tvar Říkadel, 1927), jeho žáků (např. Viléma Petrželky, Jaroslava Kvapila, Osvalda Chlubny, Jana Kunce, Václava Kaprála, Josefa Blatného, Pavla Haase) a dalších skladatelů domácích i zahraničních.

Ve funkci předsedy KMS se postupně vystřídalo dalších šest hudebních osobností: František Neumann (1928–29), Ferdinand Vach (1929–38), Jan Kunc (1938–45), Jaroslav Kvapil (1945–47), Osvald Chlubna (1947–48), Antonín Balatka (1948). Funkcí jednatele byli pověřeni: Břetislav Bakala (1922–24), Ludvík Kundera (1924–26), Vilém Petrželka (1926–27), Pavel Haas (1927–29), Josef Blatný (1929–31), Vladimír Štědroň (1931–33), Josef Kohout (1934–38), Theodor Schaefer (1938–43), Jiří Svoboda (1944–45) a Karel Hradil (1945–48), Jiří Svoboda (1948).

Činnost KMS byla násilně ukončena nastupujícím politickým režimem v roce 1948, kdy byly veškeré hudební spolky uměle sloučeny do nově vzniklého Svazu československých skladatelů. Za 26 let existence měl KMS přibližně 240 členů.

Klub moravských skladatelů však definitivně nezanikl. Z iniciativy brněnského skladatele, muzikologa a publicisty Pavla Blatného byl symbolicky v době 70. výročí vzniku původního KMS dne 17. června 1992 obnoven.