Hře na klavír se učila na škole Besedy brněnské, zvláště u Emanuela Šárky, žačka Viléma Kurze na brněnské konzervatoři (1919–21) i na škole mistrovské (1921–23). Koncertní činnosti brzy zanechala, působila pedagogicky, nejprve soukromě, pak od roku 1934 na brněnské konzervatoři.

Na brněnské konzervatoři žákyní Ludvíka Kundery, absolvovala 1936.

Roz. Králová.
Pochází z hudební rodiny: otec byl sbormistrem a houslistou. Po studiu na nižším reálném gymnáziu byla v letech 1945–51 posluchačkou Františka Schäfera na Konzervatoři v Brně a na JAMU tamtéž (1961–66). 1952–86 působila jako pedagožka brněnské konzervatoře (obory: klavírní doprovod, povinný klavír, klavír jako hlavní obor, klavírní duo). S manželem Vlastimilem Lejskem utvořila klavírní duo, s nímž dosáhla významných úspěchů ve vlasti i za hranicemi. V roce 1978 spoluzaložila Mezinárodní Schubertovu soutěž pro klavírní dua v Jeseníku, která je vypisována pravidelně ve dvouletém, resp. tříletém intervalu. Vedla rovněž interpretační kursy, přednášela a byla členkou soutěžních porot. Pro gramofonové společnosti Supraphon, Eterna, Fontana, Harmonia mundi a Pronto pořídila četné nahrávky.
Umělecké působení Věry Lejskové bylo oceněno Zlatou medailí Jihomoravského krajského národního výboru za kulturní činnost (1980), cenou Konzervatoře v Brně za činnost pedagogickou, uměleckou a publicistickou (1994) a Senior Prix Nadace Život umělce za celoživotní dílo (2000).
Věra Lejsková vyvíjela rovněž poměrně rozsáhlou činnost literární a publicistickou: psala kritické recenze a fejetony pro denní tisk a odborná periodika (Hudební rozhledy, Hudební nástroje, Opus musicum; nejpočetnější a také literárně nejvýraznější jsou její fejetony pro Hudební rozhledy). Pro literární redakci brněnského rozhlasu vytvořila na dvě stě titulů pro pořady OBZOR a SNÍDANĚ, řadu portrétů významných osobností, hudebních medailonků a pořadů s názvem „A léta běží, vážení“; kolem tří set příspěvků napsala pro rozhlasovou stanici Radio Svobodná Evropa (pořad „Hlasy a ohlasy“). Lejsková je dále autorkou písňových textů pro skladatelskou tvorbu manžela Vlastimila Lejska (Říkadla pro dětský sbor, Čekej nás, měsíci, Dvě povídačky pro zpěv a klavír); Lejskovou sestavený sborník Na hudební nástroje, hádej, kdo nám zahraje pro zpěv a klavír vydal v roce 1983 Ústav pro kulturně–výchovnou činnost v Praze.
Lejsková zasvětila celou svou uměleckou kariéru interpretaci literatury pro čtyřruční klavír a pro dva klavíry. Tento specifický interpretační obor manželé Lejskovi záslužně pomáhali prosadit do běžné koncertní praxe.

Rozená Němcová.
Vystudovala reálné gymnázium v rodišti (maturita 1942), kde se učila hrát na klavír na městské hudební škole (od 1932). Odborně se vzdělala u Františka Schäfra na brněnské konzervatoři (1942–47) i JAMU (1947–51), kde po absolutoriu lektorkou korepetice (s přerušením). Sólistická koncertní činnost.

Studovala na měšťanské škole v Brně, v letech 1897–1900 byla žač­kou Janáčkovy varhanické školy, pak asistentkou hry na tomto ústavě (1900/01). V roce 1900 vykonala státní zkoušku z klavíru v Praze. V letech 1902–08 absolvovala pak na pražské konzervatoři klavír ve třídě Josefa Jiránka, také zde studovala hru na harfu u Hanuše Trnečka. Profesorka klavírní hry na hudebním učilišti v Chersonu (1907–14), v Brně na varhanické škole (1916–19, s přerušením) a dvacet let na brněnské konzervatoři (1919–39). Od mládí činná v Brně koncertně, zejména v podnicích varhanické školy a Klubu přátel umění (27. 1. 1906 první pro­ve­de­ní Ja­náč­ko­va 1. X. 1905, zachránila tuto skladbu svým opisem), později byla do­pro­vá­zeč­kou Vachova sboru moravských učitelek. V pe­da­go­gic­ké činnosti pokračovala i po odchodu do důchodu.