Jiří Vysloužil

Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně-Husovicích (1943) byl totálně nasazen u filiálek říšskoněmeckých firem Glöckner Hamburg (v Kuřimi u Brna) a Klöckner Deutz Köln a. R. (v Brně a v Rájci-Jestřebí). Od raných let se učil soukromě hře na housle, později též hře na klavír, violu a hudební teorii.
 
V letech 1945–49 studoval Vysloužil na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně muzikologii pod vedením Jana Racka a Bohumíra Štědroně (PhDr. 1949, disertační práce Problémy a metody hudebního lidopisu). Ve filozofii a estetice byl žákem profesorů Arnošta Inocence Bláhy a Mirko Nováka, v dějepisu profesora Josefa Macůrka, v etnografii profesora Antonína Václavíka. Jan Racek rozšířil Vysloužilův rozhled o nové kulturní obzory a přivedl ho k systematickému studiu lidové písněv tehdejším Státním ústavu pro lidovou píseň v Brně (1947–50). Bohumír Štědroň později probudil ve Vysloužilovi zájem o hudební lexikografii. V roce 1959 získal titul CSc. s prací Leoš Janáček a lidová píseň, v roce 1974 s prací o Alois Hába titul DrSc.
 
Po krátkém působení v hudebním lektorátu Armádního souboru Víta Nejedlého v Praze (se skladateli Jiřím Matysem a Svatoplukem Havelkou) a na Vyšší hudební škole v Kroměříži, kde vyučoval dějinám hudby, estetice a folkloristice, byl Vysloužil roku 1954 jmenován a ustanoven odborným asistentem pro obory dějiny nové hudby a folkloristika na hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (1954). Zde se též stal jako proděkan hudební fakulty prospěšným spolupracovníkem rektora Ludvíka Kundery a děkana Františka Kudláčka.
 
Z pověření rektora Ludvíka Kundery Vysloužil založil a vedl Kabinet pro teorii umění. Vydával Spisy JAMU, podílel se organizačně a ideově na pořádání vědecko-pedagogických konferencí. Od poloviny padesátých let přednášel hudbu 20. století. Se Ctiradem Kohoutkem vedl seminář soudobé hudby, pro nějž jako správce knihovny opatřoval literaturu a partitury Nové hudby, v té době mezi českými skladateli poválečné generace zcela neznámé. Vedle učitelského a organizačního působení na JAMU se též věnoval hudební publicistice a kritice. Roku 1958 se seznámil s Aloisem Hábou. Pravidelné osobní kontakty obou se brzy proměnily v mnohaleté pracovní přátelství, z něhož Vysloužil bohatě lidsky a vědecky těžil. Angažoval se mnohostranně pro Hábovo dílo a pozval ho k přednáškám do Brna, které se uskutečnily na půdě JAMU (1966).
 
Na výzvu Jana Racka se Vysloužil roku 1963 přihlásil ke konkurzu na uvolněné místo odborného asistenta katedry hudební vědy a dějin umění Filozofické fakulty Brněnské univerzity. Roku 1964 se habilitoval. Zároveň byl jmenován a ustanoven docentem, na návrh Jana Racka též vedoucím katedry jako jeho nástupce. Přednášel dějiny české a evropské moderní hudby, folkloristiku, estetiku. Vedl proseminář a diplomní a doktorandské semináře. Školil aspiranty. Na fakultě vychoval řadu žáků, z toho též několik zahraničních. Ve funkci odpovědného redaktora usiloval o vědeckou profilaci fakultní muzikologické revue Studia minora Facultatis Philosophicae Universitatis Brunensis. Series musicologica. Roku 1972 byl jmenován profesorem. Emeritován byl roku 1990. Až do své smrti působil na filozofické fakultě jako externí pedagog.
 
Činorodá vědecká atmosféra brněnské alma mater určila směr dalších Vysloužilových tvůrčích aktivit. Jako důležitý vývojový moment se ukázal dvouměsíční studijní pobyt v Německé spolkové republice na jaře 1968. V hudebněvědném semináři Hanse Heinricha Eggebrechta na Albert-Ludwig-Universität Freiburg i. Br. těžil Vysloužil ze systematicky orientované muzikologie freiburské školy. K aplikaci metodologie došlo bezprostředně nato v připravovaném projektu Slovníku české hudební kultury jako věcného protějšku k Československému hudebnímu slovníku osob a institucí. Vysloužil navrhl roku 1966 jeho koncepci a obhájil ji před odborným grémiem. Jako vedoucí Kabinetu pro hudební lexikografii řídil s týmem spolupracovníků redakční práce až do roku 1990, kdy tuto funkci po něm převzal jeho dlouholetý spolupracovník Jiří Fukač.
 
V roce 1968 byl Vysloužil jmenován předsedou muzikologické komise Mezinárodního hudebního festivalu v Brně. Brněnská muzikologická kolokvia se stala navzdory politicky kontroverzním poměrům v totalitně řízeném státu díky trvalé pravidelné účasti profilovaných osobností důležitým mezinárodním centrem setkání muzikologických škol Západu a Východu. Trvalé svědectví o těchto aktivitách podávají kolokvijní sborníky vydávané zprvu Rudolfem Pečmanem, následně pak Petrem Mackem.
 
Z iniciativy Jiřího Fukače byl Vysloužil roku 1976 jmenován předsedou výboru Mezinárodního hudebního festivalu v Brně. Tuto funkci vykonával do roku 1989, kdy ji po něm převzal dlouholetý tajemník sekretariátu Arnošt Parsch. Týmu expertů se dařilo uhájit relativně nezávislou uměleckou linii festivalu sledovanou od jeho vzniku roku 1966.
 
Roku 1976 byl Vysloužil jako přední janáčkovský badatel jmenován ředitelem nakladatelství Supraphon předsedou Ediční rady Souborného kritického vydání hudebního díla Leoše Janáčka. Již v šedesátých letech uvažovaný ediční projekt byl uskutečněn za Vysloužilova vedení v úzké spolupráci s Jarmilem Burghauserem v řadě titulů. Do realizace projektu byli jako editoři zapojeni absolventi brněnských vysokých škol, též Vysloužilovi žáci. Ze zvláště produktivní editorské dvojice Miloš Štědroň – Leoš Faltus připadla roku 1990 posledně jmenovanému funkce předsedy Ediční rady, jejímž čestným členem pak byl Vysloužil jmenován.
 
Kvantitativní stránku jeho vědecké produkce zaznamenávají tři bibliografické soupisy. Některé texty přednesl na zahraničních vysokých školách a kongresech (Německo, Rakousko, Švýcarsko, USA, Francie, Finsko, Švédsko, bývalý Sovětský svaz a Jugoslávie, Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko).