Manželka dirigenta a skladatele Břetislava Bakaly. Zpívala ve sboru Národního divadla v Brně (1918–25) a studovala zpěv u Valentina Šindlera (1922–24) a Marie Fialové (1924–25). Umělecky spolu­pracovala se svým manželem (koncertně činná od 1926). Osvědčila se v podání lidových a dětských písní (Křička, Novák). Zpívala také úspěšně v kantátách s Filharmonickým sborem Besedy brněnské, olomouckým Žerotínem, kroměřížským Moravanem a jinými spolky (také s orchestrem v Rize, s chotěm na uměleckém zájezdu v SSSR, Bulharsku a Rumunsku 1954/55), ve skladbách domácích i cizích klasiků (Dvořák, Janáček, Vomáčka, Mozart, Beethoven). Stálý host Českého lidového divadla v Brně (1943/44: lyrické úlohy v Hubičce, Rusalce, Deboře a další). Byly jí věnovány vý­znamné skladby, jež většinou provedla poprvé (od Vítězslava Nováka, Pavla Haase, Osvalda Chlubny, Vladimíra Ambrose a jiných).

V roce 1909 nastoupila do Městského divadla na Královských Vinohradech jako sboristka, sólově zde vystupovala od roku 1911. V roce 1913 působila ve smíchovském divadle, o rok později byla angažována do Národního divadla v Brně jako mladodramatická sopranistka. Ve slav­nost­ním představení Její pastorkyně v roce 1919, kterým byla zahájena nová éra Národního divadla v Brně v budově do té doby německého Městského divadla Na hradbách, spojená se jménem dirigenta Františka Neumanna, ztvárnila Jenůfu. Za jeho vedení patřila Snopková k předním sólistům brněnské opery. Při prvním uvedení Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky v roce 1924 ztvárnila lišáka Zlatohřbítka. Divadelní kariéru v Brně nečekaně ukončila v březnu 1930, poté se věnovala koncertní činnosti.

Zpěv studovala soukromě v Praze u Egona Fuchse a Marie Nedbalové. Zpočátku absolvovala několik koncertních vystoupení v Praze. Kariéru operní sólistky začala v roce 1920 v Bratislavě. Zde se v letech 1920–22 stala členkou Slovenského národního divadla. Zároveň byla v těchto letech učitelkou zpěvu na Hudební a dramatické akademii. V sezoně 1922/23 krátce působila v Novém německém divadle v Praze. V letech 1923–35 působila jako sólistka opery Národního divadla v Brně.
Měla sytý, hluboký alt a brilantní pěveckou techniku. Často spoluúčinkovala na koncertech Besedy brněnské v kantátách od Antonína Dvořáka, v roce 1927 zde zpívala poprvé v Janáčkově Glagolské mši. Marie Hloušková spolupracovala s významnými dirigentskými osobnostmi, například s Františkem Neumannem, Břetislavem Bakalou, Zdeňkem Chalabalou či Milanem Sachsem.
Věnovala se i činnosti pedagogické. Jejími žáky byli například Josef Válka a Růžena Hořáková.

Rozená Ševčíková.
Ve zpěvu se vzdělávala na brněnské JAMU (1964) u Vlasty Linhartové. Získala ocenění na pěvecké soutěži Roberta Schumanna ve Zwickau (1963). Jako sólistka vystupuje především v provedení kantátových a oratorních děl (Dvořák: Svatá Ludmila, Honegger: Johanka z Arku a jiné), spolupracuje s českými sbory a orchestry (zejména Český pěvecký sbor pod vedením Josefa Veselky). Od roku 1964 pedagogicky působí na brněnské JAMU, k jejím žákům patří mimo jiné Jiří Kubík, Vladimír Chmelo, Petr Julíček, Blanka Morávková a další.

V letech 1925–29 navštěvovala reálné gymnázium v Brně. Na brněnské konzervatoři začala studovat v roce 1931, a to na klavírním oddělení. O dva roky později byla rovněž přijata i do druhého ročníku oboru zpěv; ten studovala u Máši Fleischerové, soukromě se pak zdokonalovala u Marie Fialové. V roce 1937 absolvovala skladbou Údolím Nového království Vítězslava Nováka. V témže roce složila i státní zkoušku z klavíru. Již za dob studia na konzervatoři koncertovala, od roku 1937 zpívala v brněnském rozhlase, zde se uplatnila například v operách Leoše Janáčka Počátek románu nebo Příhody lišky Bystroušky, v Ogarech Jaroslava Křičky a dalších. V letech 1937–41 byla sólistkou Vachova sboru moravských učitelek, od roku 1938 zpívala na koncertech Klubu moravských skladatelů. Premiérovala několik písňových cyklů: Navždy Vítězslavy Kaprálové (1938), Život a láska Stanislava Goldbacha (1940), Strom v květu Karla Konvalinky (1942), V lidovém tónu Zdeňka Blažka (1955), tento cyklus jí byl věnován. Pedagogické činnosti se nejprve věnovala soukromě, v letech 1952–58 působila na konzervatoři v Brně jako externí pedagog a v období 1958–77 jako pedagog interní; vyučovala sólový zpěv a hlasovou nauku.

Vyčichlová, roz. Klobásková.
Pěvecky na sebe upozornila již v dětském věku. Zpívala v dětském pěveckém sboru Obce legionářské v Košicích (jako sólistka tohoto sboru zazpívala v roce 1934 prezidentu Masarykovi v Lánech k narozeninám). V roce 1940 začala studovat na brněnské konzervatoři zpěv pod vedením Hany Pírkové. Roku 1943 byla totálně nasazena v rakouském Neukirchenu a studium na konzervatoři ukončila až v roce 1946 u Bohumila Soběského. Od roku 1945 působila v brněnské opeře, kde debutovala rolí Blaženky (Smetanovo Tajemství). Zvolila si umělecké jméno Libuše Domanínská, podle jihomoravské vsi, k níž měla silný citový vztah. Její pěvecký talent dále umělecky dotvářela Marie Řezníčková. V Brně ztvárnila mladá sopranistka zhruba 40 rolí a odehrála na 800 představení. Vynikla v operách Antonína Dvořáka (Terinka v Jakobínovi, Rusalka, Xenie Borisovna v Dimitriji), Bedřicha Smetany (Blaženka v Tajemství, Mařenka v Prodané nevěstě, Krasava v Libuši), zejména však v operách Janáčkových (Jenůfa v Její pastorkyni, Zlatohříbek v Lišce Bystroušce, Káťa Kabanová).
V roce 1955 se stala sólistkou opery Národního divadla v Praze, kde působila až do roku 1990. Vytvořila zde na šedesát operních rolí. Jejími pěveckými partnery byli např. Beno Blachut nebo Eduard Haken. Nadále však pravidelně hostovala v Brně i v jiných českých a slovenských městech. Mnohokrát zpívala na zahraničních pódiích – od roku 1958 byla stálým hostem vídeňské Volksoper, vystupovala v Moskvě (1955), Berlíně (1956), Bruselu (1958), Amsterdamu, Rotterdamu a Haagu (1959), Helsinkách (1960), Edinburgu (1964), Barceloně (1965) nebo Buenos Aires (1968). Neméně významná byla její koncertní činnost. Zpívala oratoria, kantáty, písně Janáčka, Dvořáka, Beethovena nebo Schuberta. Janáčkovu Glagolskou mši zpívala v mnoha evropských zemích. Premiérově uvedla několik písňových cyklů českých a slovenských skladatelů, z nichž někteří jí své kompozice věnovali (Miroslav Barvík, Zdeněk Blažek, Richard Kozderka). Během své pěvecké kariéry vytvořila velké množství rozhlasových i gramofonových nahrávek. Objevila se i na filmovém plátně (film Pět holek na krku 1967). Roku 1996 získala cenu Thálie za celoživotní mistrovství.

Po studiích na gymnáziu, filosofické fakultě (do roku 1919) a na hudební a dramatické škole v Oděse zahájila svou uměleckou dráhu v oděském divadle. V roce 1923 se odstěhovala do Československa, kde hostovala v Bratislavě a Plzni. V letech 1926–39 byla sólistkou Národního divadla v Brně, zpočátku pod jménem Remislawská. Mezi její nejúspěšnější role patří Jaroslavna v Borodinově Knížeti Igorovi, Taťána v Čajkovského Evženu Oněginovi, Elisa v Pikové dámě téhož autora, Krasava ve Smetanově Libuši, Jenůfa v Janáčkově Její Pastorkyni a titulní role v Dvořákově Rusalce. Jako první ztvárnila postavu Emílii Marty ve světové premiéře Janáčkovy Věci Makropulos v roce 1926. Působila na koncertech s Filharmonickým sborem Beseda brněnská a v rozhlase. Tragicky zahynula při automobilové havárii u Jihlavy.

Byla dcerou pražského advokáta a zakladatele prvorepublikového kabaretu Červená sedma Jiřího Červeného a pravnučkou českého výrobce a vynálezce hudebních nástrojů Václava Červeného. Vyrůstala mezi kabaretními šansony, ke kterým měla blízko i později, avšak již v mládí převážila její touha zpívat operu. Vystudovala v Praze gymnázium a zpěvu se začala učit u profesorky Fassatiové (1945–50). Po absolvování konzervatoře se i nadále soukromě vzdělávala ve zpěvu u Roberta Rosnera a v herectví u Lydie Wegenerové-Salmonové.
7. 7. 1950 vystoupila ve své první velké operní roli jako Bizetova Carmen ve Velkém divadle v Plzni. Touto rolí se později nejvíce proslavila. Ještě téhož roku ji předvedla 24. 11. v Ostravě a roku 1951 v přírodním amfiteátru v Lokti spolu s Beno Blachutem a dirigentem Václavem Kašlíkem. 31. 5. 1952 hostovala jako Carmen v Janáčkově opeře v Brně a od šéfa brněnské opery Zdeňka Chalabaly získala své první vytoužené operní angažmá (1952–58). Už v listopadu 1952 zde zpívala Rychtářku v Janáčkově Její pastorkyni, čímž zahájila svou pozdější kariéru velké janáčkovské interpretky a propagátorky. Zpočátku v Brně dostávala menší role (Radka ve Fibichově Šárce, Třetí žínka ve Dvořákově Rusalce, Kate Pinkertonová v Pucciniho Madame Butterfly či Flora ve Verdiho La Traviatě). Díky své hudební inteligenci a temperamentnímu a dramatickému přednesu se postupně propracovávala ke složitějším typům postav a zvládala rozličné úlohy – například Dorabella v Mozartově Cosi fan tute, Quickly ve Verdiho Falstaffovi, Azucena ve Verdiho Troubadourovi, Varvara v Janáčkově Káti Kabanové či Cherubín v Mozartově Figarově svatbě. S posledně jmenovanou rolí od roku 1954 hostovala ve Stavovském divadle; ve Smetanově divadle dvakrát vystoupila jako Carmen. V roce 1954 také získala druhé místo na Mezinárodní pěvecké soutěži o cenu Emy Destinnové v Praze; o rok později zvítězila na pátém Světovém festivalu mládeže ve Varšavě s árií Hraběnky z Čajkovského Pikové dámy. Téhož roku získala čestné vyznamenání v Moskvě. Často spolupracovala s Břetislavem Bakalou na rozhlasových nahrávkách a koncertech; pod jeho vedením také nastudovala part Zefky v Janáčkově Zápisníku zmizelého.

Provdaná Safierová.

Po studiu obchodní školy v Olomouci (1914–16) pracovala jako bankovní úřednice (1916–26, Olomouc, Cheb, Košice). V mládí zpívala na kůrech, v pěveckém spolku Sušil a hrála v ochotnických divadelních sdruženích. Soukromě se učila zpěvu u Antonína Petzolda v Olomouci a u profesora Ulanowského ve Vídni (v době působení v Bratislavě). Pěveckou kariéru začínala jako členka operního sboru v Košicích (1926–27), kde zpívala například Hátu (Prodaná nevěsta) a Aninu (La traviata). V Bratislavě zpívala rok ve sboru, poté převzala jako sólistka většinu rolí po Martě Krásové (1927–35). Působila v brněnské opeře (1935–41), v Národním divadle v Praze (1942–45) a po třech sezónách se opět vrátila do Brna (1945–57). Hostovala ve většině českých divadel. Disponovala výrazným hereckým talentem a mimořádným hlasovým rozsahem. Vystupovala koncertně v kantátách a oratoriích. Vyučovala soukromě a na brněnské konzervatoři (1945–48, od roku 1951). Z jejích žáků vynikly například Libuše Domanínská a Marie Burešová. Získala titul zasloužilá umělkyně (1954) a stala se čestnou členkou Státního divadla v Brně (1964).

Svou hudební dráhu započala studiem hry na klavír u Josefa Kafky ve Dvoře Králové nad Labem. Vedle toho se věnovala zpěvu. Působila jako zpěvačka v několika operních souborech. Roku 1909 byla přijata do Bu­di­lo­va souboru plzeňské opery. Při angažmá si doplňovala pěvecké vzdělání v Norimberku. V letech 1914–19 zpívala v brněnské opeře, kde debutovala jako Vendulka (Bedřich Smetana, Hubička). 22. 12. 1918 zpívala roli Libuše z opery Bedřicha Smetany na oslavu návratu T. G. Masaryka do vlasti. Kariéru v Brně zakončila rolí Mařenky z Prodané nevěsty. Od roku 1919 pak působila v Moravskoslezském národním divadle v Ostravě. Zde se roku 1921 provdala za šéfa ostravské ope­ry Emanuela Bastla. V Ostravě hrála první Káťu z opery Káťa Kabanová. Roku 1927 odešla spolu s manželem nejprve do Olomouce, později do Plzně. Svou pěveckou dráhu ukončila roku 1929. Po smrti manžela (1950) žila v ústraní v Dolních Mokropsech u Prahy (dnešní Černošice). Jako zpěvačka vynikla dále především v rolích Rusalky, Evy, Kostelničky nebo Aidy.