Roz. Fišerová, Marie.
Studovala na brněnském učitelském ústavu (maturita 1906), poté vyučovala v Bílovicích nad Svitavou (1907–09) a v Brně. Sólový zpěv studovala na brněnské konzervatoři u Karly Váchové (1919–20) a na konzervatoři v Praze u Doubravky Branbergerové (absolvovala v akademickém roce 1920/21). Na brněnské konzervatoři vyučovala sólový zpěv (1922–39, profesorkou od roku 1928). Krátce vyučovala ještě po druhé světové válce (1945–46). Mezi její žákyně patřily Věra Strelcová-Wasserbauerová, Milada Weinbergerová, Marja Žaludová, Hana Pírková a další. Koncertně byla činná od roku 1915. Intenzivně propagovala soudobou českou a moravskou hudbu (Josef Bohuslav Foerster, Vítězslav Novák, Jaroslav Křička, Jan Kunc, Pavel Haas, Josef Bok, Vilém Petrželka, Ladislav Vycpálek, Boleslav Vomáčka a další). Vystupovala na koncertech Klubu moravských skladatelů (členkou od roku 1922), operního orchestru, Filharmonického sboru Beseda brněnská, dále v Praze na koncertech pořádaných Spolkem pro pěstování písně, Spolkem pro moderní hudbu a Českou filharmonií. Spolupracovala s řadou významných instrumentalistů a komorních souborů (Václav Štěpán, František Schäfer, František Kudláček, Ladislav Černý, Miloš Sádlo, Pražské kvarteto, Moravské kvarteto, Moravské dechové kvinteto a další). Zúčastnila se Mezinárodního festivalu soudobé hudby v Praze (1924) a v Benátkách (1925). Koncertovala v Paříži (1924, s Ondříčkovým kvartetem), v Kolíně nad Rýnem a v řadě českých a moravských měst. Se Zdeňkem Nejedlým a Ludvíkem Kunderou uskutečnila studijní a propagační zájezd do Sovětského svazu (1937). Vystoupila v komorních představeních pražské konzervatoře (Erik Satie – Sokratés, Georg Friedrich Händel – Rinaldo). Přednášela v Luhačovicích a Třebíči. Stala se členkou Státní zkušební komise pro učitelství hudby (od roku 1926).

Provdaná Safierová.

Po studiu obchodní školy v Olomouci (1914–16) pracovala jako bankovní úřednice (1916–26, Olomouc, Cheb, Košice). V mládí zpívala na kůrech, v pěveckém spolku Sušil a hrála v ochotnických divadelních sdruženích. Soukromě se učila zpěvu u Antonína Petzolda v Olomouci a u profesora Ulanowského ve Vídni (v době působení v Bratislavě). Pěveckou kariéru začínala jako členka operního sboru v Košicích (1926–27), kde zpívala například Hátu (Prodaná nevěsta) a Aninu (La traviata). V Bratislavě zpívala rok ve sboru, poté převzala jako sólistka většinu rolí po Martě Krásové (1927–35). Působila v brněnské opeře (1935–41), v Národním divadle v Praze (1942–45) a po třech sezónách se opět vrátila do Brna (1945–57). Hostovala ve většině českých divadel. Disponovala výrazným hereckým talentem a mimořádným hlasovým rozsahem. Vystupovala koncertně v kantátách a oratoriích. Vyučovala soukromě a na brněnské konzervatoři (1945–48, od roku 1951). Z jejích žáků vynikly například Libuše Domanínská a Marie Burešová. Získala titul zasloužilá umělkyně (1954) a stala se čestnou členkou Státního divadla v Brně (1964).