Karel Kapoun

Jeho otec byl soustružníkem dřeva a pracoval ve sklárně v Dubňanech u Hodonína. Karel Kapoun vychodil obecnou školu v Lužicích, reálku navštěvoval v Hodoníně (maturoval v roce 1921) a abiturientský kurz pro vzdělání učitelů absolvoval v Brně. Od roku 1921 učil na základních školách v Mikulčicích a Lužicích na Hodonínsku. Poté dosáhl aprobace pro výuku na vyšším stupni a v letech 1929–1945 zastával učitelské místo na měšťanské škole v Moravské Nové Vsi (zde se u něho v době protektorátu pod cizím jménem skrýval Bedřich Václavek). Po válce vedl Kapoun literární oddělení v brněnském rozhlase, odkud v důsledku trvalého onemocnění odešel do předčasného důchodu. – Jeho první manželkou byla spisovatelka Růžena Lukášová.
Kapounovy básně byly zhudebněny několika skladateli: Karel Horký složil pochodovou píseň Obsaďte všechny hvězdy (1959), Zdeněk Zouhar napsal dvě skladby pro sborový zpěv na slova básní Velké objetí (1960) a Milenčin dopis (1961), Dalibor Spilka zhudebnil báseň Nápis na zdi (1962). Skladbu Ptačí pírko podle stejnojmenné básně ze sbírky Holubička pro dětský sbor složil Jiří Tayerle.
Základního významového postupu své poezie, který hledá obecný dosah daného jevu v detailu, se Kapoun dobral ve sbírce Závrať. Zde se už objevil také motiv hrozící války, jemuž je cele věnována následující sbírka Neviditelná polnice. Pod vlivem dobové politické situace se zintenzivnil autorův celoživotní pocit úzkosti: jeho odhodlávání se k boji je tu odhodláním ke smrti. Svět básníka sice okouzloval, ale v celkových souvislostech ho zároveň neustále ohrožoval; autorova bezradná citovost se zachraňovala především v oáze milostných vztahů. – Po odmlce zahajuje sbírka Velké objetí v polovině padesátých let nové období Kapounovy tvorby, v němž si cit a hravá obraznost již svět zcela podrobují. Metaforičnost lehce improvizovaných veršů je založena na paradoxech, které zdrobňují velké nebo činí malé prostředníkem velkého. Svět tak nabývá radostné a blízké podoby, jeho tragika je zlehčena prostou důvěrou v život. Motiv smrti se však stále vrací; poslední sbírka Jablko z dlaně nevydám je rozhovorem se ženou, nikoliv už předmětem milostné touhy, ale nejbližší bytostí, která básníka vydaného smrti svazuje se životem. – Ve verších pro děti Kapoun hledal pomocí nápaditých paralel zajímavost věcí, zvláštnosti vzhledu i chování zvířat.