František Michálek

Syn ředitele kůru Josefa Michálka, rostl v hudebním prostředí. Učil se na klavír od osmi let, ve dvanácti hrál na varhany. Studoval varhany na pražské konservatoři u Josefa Kličky (1910–13, učitelé též Karel Stecker a Ondřej Horník) a mistrovský kurz skladby u Vítězslava Nováka (1913–15). Absolvoval Fantasií pro varhany a Serenádou pro smyčcový orchestr. Po vojenské službě v první světové válce a v československé armádě (1915–19) ředitel kůru v Pardubicích (1919–35), zároveň varhaník městského krematoria (1923–35), kde se umělecky rozvíjel jako sbormistr pěveckého sdružení Suk a Pardubické filharmonie (1920–24) a spravoval Východočeskou hudební školu (1919–21). Prohloubil své vzdělání v mistrovské škole Josefa Kličky (1920–21, absolvoval Regerovou Fantasií na jméno Bach) a ve veřejné soutěži absolventů mistrovské školy dosáhl I. ceny ve varhanním oboru. Po studiu klavírní hry u Adolfa Mikeše (1920–22) věnoval se povznesení uměleckého života východních Čech. Jako varhaník se nejvíce uplatnil v Brně, kde profesorem konservatoře (od 1935). Vycházel z romantického pojetí nástroje, ale vracel se nakonec k J. S. Bachovi. Absolvoval přes 60 varhanních koncertů v rozhlase (nedělní půlhodinky) a četné samostatné koncerty v ČSR. V repertoáru uváděl vedle barokních mistrů zvláště skladby Regerovy, Lisztovy a Franckovy. Mimořádnou pozornost věnoval staré tvorbě české a ve veliké míře soudobé. Jeho repertoár zde sahal od Černohorského, Segra, Zacha přes Kuchaře a Brixiho k Hniličkovi, Musilovi a novinkám (Blatný, Chlubna, Vrána). Základem jeho umění byla vyspělá muzikálnost spojená s dokonalou technikou, slohovým proniknutím, rejstříkováním a strhujícím podáním. Za okupace inspektor soukromých hudebních škol v zemi moravskoslezské (od 1943) a člen (1940) a ředitel (1944) zkušební komise. Po osvobození se vzdal těchto funkcí (1947), byl pověřeným profesorem JAMU (od 1946), kde po únoru 1948 jmenován docentem. Na konservatoři vychoval 20 absolventů, na JAMU tři, pečuje o své žáky nejen umělecky, nýbrž i lidsky. Michálek se dobře vyznal i ve varhanářství. Navrhoval varhanní dispozice a řešil novodobé varhanické problémy z technického i uměleckého hlediska. Jako varhanní expert účastnil se technické spolupráce s generálním ředitelstvím výroby varhan (Krnov, Kutná Hora), pod jeho vedením postaveny v Brně na Stadiónu nové moderní varhany s elektropneumatickou trakturou a 53 rejstříky.