František Stupka

Otec náruživým muzikantem, hrál na křídlovku, eufonium a violu, nějakou dobu v Hagenbeckově cirkuse. Po obecné škole v Sušici a měšťanské ve Steyeru (Horní Rakousko) absolvoval František Stupka odbornou školu pro zpracování železa a oceli tamtéž (1892–95), kde byl zároveň členem Městské kapely (1893–95). Od dětství se učil houslím, odborně je studoval na pražské konservatoři u M. Serbulova (1895–96) a O. Ševčíka (1896 až 1901). Ihned po absolutoriu koncertní mistr Městské opery v Oděse, kde působil 18 let (1901–19) pod českým dirigentem J. Přibíkem. Zároveň na konservatoři profesor houslové hry (od 1902), později vedoucí oddělení houslového, komorní souhry i ústavního orchestru, 7 let též inspektor ústavu. Sekundista Oděsského kvarteta, kde byl violistou J. Perman. Když se dostali na konservatoř přičiněním Stupkovým přechodně Ladislav Zelenka a Jaroslav Kocian, stalo se kvarteto ryze českým (1907–09) a vyvinulo velkou koncertní činnost ve svém sídle i jiných ruských městech. Vedle praxe pedagogické, o níž dosud svědčí četní Stupkovi bývalí žáci, významně činní v sovětském hudebním životě, jakož i vedle zkušeností v komorní souhře, získal Stupka v Oděse pevné základy svého dirigentského umění v koncertech konservatoře, občasným řízením koncertů operního orchestru (od 1917) a Oděsské filharmonie, kterou spoluzakládal. Zjednal si uznání i přátelství četných představitelů ruské hudby, tvůrčích i výkonných (Arenskij, Blumenfeld, Glazunov, Ippolitov-Ivanov, Rimskij-Korsakov, Safonov, Zilotti) a důvěrně se sžil s nejvlastnějším duchem ruské hudby. Po návratu do vlasti uplatňoval se Stupka nějakou dobu dále jako violista v příležitostné souhře s Českým kvartetem, vyučoval hře na violu na pražské konservatoři (podle Sborníku konservatoře 1924 až 1931). Hlavním uměleckým oborem stalo se mu však dirigentství České filharmonie, kterou řídil poprvé 17. 8. 1919. Jeho příkladná svědomitost, neúmorná pracovitost, schopnost přesného technického vypracování, smysl pro barvitý zvuk, neobyčejná pohotovost a živelná muzikálnost osvědčily se tu za čtvrtstoletí působení v obrovském repertoáru, zejména českém, ruském, jehož byl zvláště zasvěceným a oddaným interpretem, jakož i v jiném slovanském (bulharský festival 1926, bulharský řád za občanské zásluhy 1928). Po osvobození mohl Stupka samostatně uplatnit své životní umělecké zkušenosti a rozvinout také své organisační schopnosti jako umělecký ředitel Moravské filharmonie v Olomouci, kde zahájil svou činnost Mou vlastí 9. 9. 1946 a stál v čele mladého tělesa do konce srpna 1956. Pod jeho přísným vedením povznesla se rychle úroveň technická i výrazová a repertoárová dramaturgie dirigentova vytvořila v Olomouci vážné a v nejedné příčině osobité středisko českého symfonického podnikání, slučujíc hlediska celonárodní s živou pozorností k regionálním úkolům a zájmům. Této činnosti Stupkovy dostalo se ceny Osvobození země Moravskoslezské (Brno 1948), Nešverovy ceny ÚNV v Olomouci (1948) a veřejného uznání JNV v Olomouci (1950). Pohostinsky dirigoval Stupka i nadále opětovně Českou filharmonii i jiné orchestry domácí. Za hranicemi vystoupil jen výjimečně v Tallinu (Estonsko, 1933), v Bernu (Švýcarsko, 1938 a 1947), zvláště úspěšně v SSSR (1954), kde řídil řadu koncertů na oslavách Antonína Dvořáka (jeho zpráva o zájezdu Svobodné slovo 1. 7. 1954). Pověřený profesor pro obor řízení orchestru na JAMU (studijní léta 1947/48 až 1950/51), umělecký poradce České filharmonie (od září 1956). Cena ÚNV hlavního města Prahy za dirigentskou práci, především v České filharmonii (1959).